Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1944/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.1944.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as manifestly unfounded due to lack of proven fundamental rights violation.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1944/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint regarding a Supreme Administrative Court's dismissal of his administrative appeal. The applicant argued the court failed to address procedural defects under the Administrative Court Act, claiming violations of fundamental rights. The court found no interference with protected rights because the lower court correctly rejected the appeal as lacking substantive claims and did not examine irrelevant grounds.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is manifestly unfounded if the court finds no interference with fundamental rights or freedoms guaranteed by the constitutional order.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint manifestly unfounded fundamental rights administrative appeal procedural defect

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 20. září 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele R. D., zastoupeného Mgr. Danielem Keprtou, advokátem se sídlem v Ostravě, Dlouhá 53/6, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2011 č. j. 5 Afs 90/2010-35, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2010 č. j. 22 Af 87/2010-9. Poukázal na průběh daňového řízení vedeného proti němu pod sp. zn. 1886/05 i na další řízení dle jeho přesvědčení zcela účelově zahájené pod sp. zn. 8276/07 a uvedl, že po rozhodnutí Celního úřadu Ostrava ze dne 13. 7. 2010 č. j. 4428/2010-140100-21 podal k jeho přezkoumání správní žalobu, která však byla výše označeným usnesením krajského soudu odmítnuta. Proto rozhodnutí napadl kasační stížností, odůvodněnou mj. tím, že jej jmenovaný soud nevyzval podle § 37 odst. 5 soudního řádu správního k opravě vad podání, což označil za nesprávný postup. Nejvyšší správní soud se však jeho námitkami nezabýval, a to ani těmi, jimiž se dle něj měl zabýval z úřední povinnosti. Proto se cítí dotčen v právech, zakotvených v článcích 11 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud s poukazem na obsah žaloby, podané dne 16. 9. 2010 žalobcem, nyní stěžovatelem, na znění § 37 odst. 5, § 71 odst. 1 písm. d), § 72 odst. 1 a § 103 odst. 1 písm. e) soudního řádu správního, jakož i na svou judikaturu vztahující se k náležitostem a obsahu správních žalob, ke lhůtě pro jejich doplnění a v souvislosti s ní pak k postupu soudu směřujícímu k odstranění vad podání, kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, jenž odmítl žalobu stěžovatele podle § 46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního, opodstatněně zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč shodně jako krajský soud žalobu stěžovatele posoudil jako blanketní, neobsahující ani jeden žalobní bod, a proč, vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti a poté, co sám při své přezkumné činnosti ani neshledal vady uvedené v odst. 3 § 109 soudního řádu správního, kasační stížnost směřující tak proti rozhodnutí, jež se nezabývalo meritem věci, zamítl. Na obsah odůvodnění lze proto v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. září 2011

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu