Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 2472/11 ECLI:CZ:US:2011:1.US.2472.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding civil judgment enforcement.

Geschäftsnummer I.ÚS 2472/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the appellant against a regional court judgment ordering him to pay for dog veterinary care. The appellant argued that the lower court's decision violated his fundamental rights under the Constitution due to factual and legal discrepancies. The court rejected this claim, stating it is not a further instance of review and lacks jurisdiction to re-evaluate specific factual findings or legal conclusions of the appellate court.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are clearly unfounded when they merely dispute factual findings or legal conclusions of appellate courts without demonstrating a violation of fundamental rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint clearly unfounded fundamental rights appellate review civil judgment enforcement jurisdictional limits dog injury liability

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném u předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. W., zastoupeného JUDr. Josefem Havlíčkem, advokátem se sídlem Brno, Kozí 4, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 44 Co 156/2010, spojenou s návrhem na odklad jeho vykonatelnosti, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozsudku s odůvodněním, že je v extrémním rozporu jak se skutkovým stavem, tak se zákonem. Tvrdí, že tento rozpor má ústavně právní rozměr, takže došlo k porušení jeho základních práv, zakotvených v čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu, že v jeho věci není přípustné dovolání, nemá jinou možnost, než se obrátit na Ústavní soud.

Po přezkoumání uvedeného rozsudku dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstatou je polemika stěžovatele se skutkovými zjištěními a právními závěry krajského soudu. Ústavní soud není další přezkumnou instancí v řízení před obecnými soudy. Skutečnost, že proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu není přípustný další opravný prostředek, neznamená, že roli další přezkumné instance převezme bez dalšího Ústavní soud.

Tvrzení stěžovatele o rozporu zmíněného rozsudku se skutkovým stavem a se zákonem neodpovídá skutečnosti, což vyplývá z jeho obsahu. Jedná se o rozsudek, kterým krajský soud potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně, jako soudu prvního stupně, kterým bylo stěžovateli uloženo zaplatit žalobkyni (Klinice JAGGY, s. r. o.) částku 30.031,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení, za ošetření psa majitelky A. K., který byl napaden psem stěžovatele. Krajský soud potvrdil právní závěr soudu prvního stupně, že mezi stěžovatelem a žalobkyní vznikl závazkový vztah, jehož předmětem bylo ošetření psa majitelky A. K. po jeho napadení psem stěžovatele. Krajský soud také dostatečně objasnil otázku určení ceny za úkony provedené v souvislosti s ošetřením napadeného psa. Vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu a vyvodil právní závěry, které náležitě a srozumitelně odůvodnil. Ve věci tedy Ústavní soud neshledal žádná pochybení, která by představovala porušení základních práv stěžovatele. Navíc, v jeho kompetenci není přehodnocovat závěry krajského soudu v konkrétních detailech sporu. Pokud tedy stěžovatel nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, nezakládá to automaticky odůvodněnost ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Vzhledem k tomuto způsobu rozhodnutí nebylo třeba rozhodovat o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. září 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu