Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1761/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.1761.11.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed as inadmissible because appeal was filed before appeal period expired.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1761/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Ing. J. K. against lower court rulings regarding property rights. The applicant argued a violation of fundamental rights but had already filed an appeal, which the court deemed the final procedural remedy. The court ruled that filing a constitutional complaint simultaneously with an appeal lacks legal basis and violates legal certainty, rendering the complaint inadmissible under the Constitutional Court Act.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint filed while an appeal is pending is inadmissible as it violates the principle of legal certainty and the requirement to exhaust all procedural remedies.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility exhaustion of remedies principle legal certainty requirement simultaneous appeal filing procedural remedies exhaustion

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů
Vzhledem k uvedenému bylo třeba rozhodnout, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 14. září 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti Ing. J. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Šídlo, advokátem se sídlem v Praze 6, Radčina 18, proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 15 Co 575/2010 ze dne 15. 2. 2011 ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 12 C 78/2003 ze dne 5. 8. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu na soudní ochranu a právu vlastnickém, zakotveným v čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod. V důsledku toho se domáhal, aby Ústavní soud předmětné rozsudky nálezem zrušil. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 12 C 78/2003, který si připojil, Ústavní soud zjistil, že ústavní stížností kritizovaná rozhodnutí stěžovatel napadl rovněž dovoláním.

Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž uvedené neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se potom ve smyslu § 72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a dále) vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Judikatura Ústavního soudu se ustálila na názoru, že současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci (srov. v podrobnostech kupř. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 234/11

, dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz).

Obdobný závěr vyplývá mj. i z usnesení ze dne 18. ledna 2007

sp. zn. IV. ÚS 393/06

[Sb. n. u., sv. 44, str. 755 (757)], kterým byla jako nepřípustná odmítnuta ústavní stížnost podaná souběžně s dovoláním.

Pokud tedy stěžovatel svého práva podat mimořádný opravný prostředek využil, je nezbytné jím podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně; jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Logickým důsledkem tohoto přístupu Ústavního soudu ovšem posléze je a nutně i musí být, že stěžovateli, jehož návrh byl takto posouzen, posléze svědčí (přirozeně) nejen oprávnění napadnout ústavní stížností rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, nýbrž (a především) též dobrodiní zachování lhůty (k podání ústavní stížnosti) obsažené v § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Vzhledem k uvedenému bylo třeba rozhodnout, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. září 2011

Pavel Holländer

soudce zpravodaj