Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of legal remedies before administrative court.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Greton s.r.o. against a tax authority decision and a specific law provision. The applicant argued violations of property rights and legal principles, but the Court held that the administrative decision was not final as an appeal remained available. Consequently, the Court ruled that all statutory legal remedies had not been exhausted, rendering the complaint inadmissible under the relevant statute.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all statutory legal remedies, including appeals, before seeking constitutional review.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: Greton, s. r. o., se sídlem Hradec Králové - Slezské předměstí, Bratří Štefanů 886, zastoupeného JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Resslova 1253, proti rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 29. 4. 2011, čj. 74507/11/178913507251, spojené s návrhem na zrušení části zákona č. 180/2005 Sb., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně (dále jen "finanční úřad"), kterým byla zamítnuta jeho stížnost na postup plátce daně ČEZ Distribuce, a. s. Současně navrhl i zrušení ustanovení hlavy III. zákona č. 180/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel je přesvědčen, že rozhodnutím Finančního úřadu v Děčíně bylo porušeno jeho právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod a že uvedená zákonná úprava je v rozporu s principem zákazu retroaktivity a je i v rozporu s principy právního státu.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda je ústavní stížnost přípustná. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, snaží se své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci snižovat na minimum. Ústavní soud je oprávněn rozhodnutí těchto orgánů přezkoumávat pouze v případě, pokud byly před podáním ústavní stížnosti vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3).
Stěžovatel přípustnost své ústavní stížnosti odůvodnil odkazem na ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, protože svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Ústavní soud argumenty stěžovatelem uvedené nesdílí a považuje za nutné, aby i v daném případě vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh není přípustný. Předmětná ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně, které však v tomto případě není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, neboť proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, jak je to uvedeno i v poučení napadeného rozhodnutí. Poté je nezbytné pokračovat v řízení upraveném platnými právními předpisy pro oblast správního soudnictví.
S ohledem na tyto závěry posoudil Ústavní soud podaný návrh jako nepřípustný, což by byl důvod pro jeho odmítnutí soudcem zpravodajem podle 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Vzhledem ke skutečnosti, že ústavní stížnost obsahuje i návrh na zrušení části zákona, je k jejímu celkovému odmítnutí kompetentní senát. Proto byla ústavní stížnost stěžovatele odmítnuta tímto usnesením, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. září 2011
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu