III.ÚS 1747/11 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 2. srpna 2011 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele MUDr. D. P., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Rychtářem, advokátem se sídlem v Praze 3, Sudoměřská 1038/39, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 4. 2011 č. j. 32 Cdo 1151/2011-285, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení, kterým Nejvyšší soud odmítl jeho dovolání, jímž brojil proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2010 č. j. 4 Cmo 159/2010-235, potvrzujícímu výrok rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2010 č. j. 15 Cm 114/2006-187 o zamítnutí podané žaloby na zaplacení částky 103.000,- Kč s příslušenstvím. Vyslovil nesouhlas s důvody, jež Nejvyšší soud vedly k odmítnutí dovolání pro nepřípustnost, když žalobou uplatnil částku vyšší, než 100.000,- Kč, umožňující podání dovolání proti zamítavému rozhodnutí soudu II. stupně. Podle jeho přesvědčení dovolací soud svévolně rozdělil uplatněný nárok na plnění (na 53.000,- Kč a 50.000,- Kč), přestože šlo o nárok ze smlouvy uzavřené mezi účastníky, tedy o nárok smluvní. Proto se odmítnutím dovolání cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 a v čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutí v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud opodstatněně dospěl k závěru, že stěžovatelem uplatněný nárok na úhradu částky 50.000,- Kč za zajištění přípravy zájmového a propagačního časopisu žalované společnosti a částky 53.000,- Kč za přednáškovou a propagační činnost je nárokem z obchodního vztahu s odlišným skutkovým základem, avšak uplatněným v jednom řízení společnou částkou, což však nezakládá přípustnost dovolání podle § 237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu - proto také žalobcem podané dovolání důvodně jako nepřípustné odmítl.

Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. srpna 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu