Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1715/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.1715.11.1 KI-generiert

IV.ÚS 1715/11 · Ústavní soud České republiky

Geschäftsnummer IV.ÚS 1715/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

Ústavnímu soudu byl dne 10. 6. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných usnesení obecných soudů.

Legislator-Regeste

KI-generiert

IV.ÚS 1715/11 · Ústavní soud České republiky: Ústavnímu soudu byl dne 10. 6. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných usnesení obecných soudů.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti ARGEMON INVEST, s. r. o., Dr. Stejskala 113/2, České Budějovice, právně zastoupené advokátem JUDr. Zdeňkem Drtinou Ph.D., nám. Přemysla Otakara II. 30a, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 14 Co 355/2010 a výroku II. usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 17. 8. 2010 sp. zn. 8 EC 116/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 10. 6. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných usnesení obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. Okresní soud v Břeclavi ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl výrokem I. tak, že řízení zastavil, výrokem II. rozhodl o vrácení soudního poplatku a výrokem III. uložil vedlejšímu účastníku, aby zaplatil stěžovateli na náhradě nákladů řízení částku 4.680,- Kč. Proti výroku III. uvedeného usnesení podal stěžovatel odvolání, načež krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením změnil výrok o nákladech řízení v tom smyslu, že vedlejší účastník je povinen zaplatit stěžovateli na nákladech řízení částku 4.140,- Kč.

Se závěry obecných soudů se stěžovatel neztotožnil, neboť obecné soudy aplikovaly na jeho případ ustanovení § 150 příp. § 151 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Stěžovatel ve svém návrhu rozebírá relativně obšírně podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 a § 151 o. s. ř., načež dospívá, a to i s ohledem na relevantní judikaturu, k závěru, že v projednávaném případě nebyly tyto podmínky splněny. V souvislosti s projednávaným případem pak poukazuje též na skutečnost, že mu odvolacím soudem nebyl dán procesní prostor pro uplatnění právní argumentace za situace, kdy se soud rozhodl změnit nákladový výrok nalézacího soudu v jeho neprospěch.

III. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zabývá opakovaně a zdůrazňuje, že problematiku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení

sp. zn. III. ÚS 109/03

,

sp. zn. IV. ÚS 10/98

,

sp. zn. I. ÚS 30/02

dostupná v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz či

sp. zn. IV. ÚS 303/02

, publ. in Sb. n. u. sv. 27, str. 307). Otázka náhrady nákladů může dosáhnout ústavněprávní dimenze toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto rozhodování, např. v důsledku svévolné interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, či v případě extrémního rozporu s principy spravedlnosti, např. v důsledku přepjatého formalismu či zcela nedostatečného odůvodnění učiněného rozhodnutí. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou proto výjimečné (srov. např. nálezy

sp. zn. III. ÚS 224/98

, Sb. n. u., sv. 15, str. 17,

sp. zn. II. ÚS 598/2000

, Sb. n. u., sv. 23, str. 23 a další).

Dle náhledu Ústavního soudu je v předmětném případě podstatnou ta skutečnost, že náklady řízení, jejichž přiznání se stěžovatelka domáhá, jsou v rozhodovací praxi Ústavního soudu považovány za bagatelní (srov. usnesení

sp. zn. III.ÚS 236/08

, dostupné v el. formě na http://nalus.usoud.cz). Rozhodnutí o bagatelních částkách není již z kvantitativního hlediska zpravidla schopno představovat porušení základních práv a svobod (viz též usnesení

sp. zn. I. ÚS 1023/08

,

sp. zn. II. ÚS 225/08

,

sp. zn. II. ÚS 142/08

, dostupné tamtéž) a Ústavní soud takové ústavní stížnosti odmítá jako zjevně neopodstatněné. Stejný závěr proto přijal i v projednávané věci.

Závěrem lze pak jen poukázat na skutečnost, že Ústavní soud není superrevizní instancí, jejímž úkolem by bylo perfekcionisticky upravovat řízení, která proběhla před obecnými soudy a dohledávat jakákoliv pochybení či nezákonnosti napadených rozhodnutí, neboť ne každé porušení právního předpisu představuje zásah do základních práv a svobod.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. srpna 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu