Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 452/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.452.11.1 KI-generiert

III.ÚS 452/11 · Ústavní soud České republiky

Geschäftsnummer III.ÚS 452/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. H., proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 12. 2010 č. j. 25 Co 473/2010-290 a Okresního soudu v Jičíně ze dne 12. 3. 2010 č. j. 3 C 109/2006-240, takto: Dne 15. 2. 2011 bylo Ústavnímu doručeno podání, v němž stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení práva na spravedlivý proces zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů v její věci a dále aby "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky".

Legislator-Regeste

KI-generiert

III.ÚS 452/11 · Ústavní soud České republiky: Navrhovatelčino podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34, § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a pro řízení před Ústavním soudem nebyla navrhovatelka zastoupena advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu).

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. H., proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 12. 2010 č. j. 25 Co 473/2010-290 a Okresního soudu v Jičíně ze dne 12. 3. 2010 č. j. 3 C 109/2006-240, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 15. 2. 2011 bylo Ústavnímu doručeno podání, v němž stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení práva na spravedlivý proces zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů v její věci a dále aby "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky".

Navrhovatelčino podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34, § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a pro řízení před Ústavním soudem nebyla navrhovatelka zastoupena advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu).

K odstranění formálních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byla navrhovatelka vedena písemnou výzvou, doručenou jí dne 12. 3. 2011, v níž byl též upozorněna, že nestane-li se tak ve lhůtě 30 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se jí náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí.

Ačkoli bylo navrhovatelce vyhověno v žádosti (ze dne 13. 4. 2011) o prodloužení stanovené lhůty o dalších 30 dnů (sdělení o tom jí bylo doručeno dne 24. 4. 2011), nebyly ani v této - nové - lhůtě dříve vytknuté vady odstraněny.

Další žádosti navrhovatelky o opětovné prodloužení lhůty k odstranění vad (doručené Ústavnímu soudu dne 26. 5. 2011) již vyhověno nebylo s tím, že zákonná šedesátidenní lhůta je plně dostačující pro podání formálně perfektní ústavní stížnosti, a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné. Navrhovatelkou uváděná okolnost, pro kterou by měla být lhůta určená jí k odstranění vad znovu prodloužena (opakovaně nepříznivá zdravotní situace v rodině), pak za onen výjimečný důvod považovat již nelze; neodůvodněné prodlužování lhůty by navrhovatelku též neoprávněně zvýhodňovalo ve srovnání s jinými stěžovateli, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. Nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že již při podání ústavní stížnosti bylo navrhovatelce z jiných řízení vedených u Ústavního soudu (a to již od roku 2004) známo, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, jakož i to, že v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno povinné zastoupení advokátem.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh navrhovatelky odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. května 2011

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj