Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirements.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint, ruling that mandatory legal representation was not fulfilled. Although the applicant had been assigned a lawyer by the Bar Association, the court found the complaint was drafted by the applicant himself before receiving full power of attorney. Consequently, the court dismissed the petition under Section 43 of the Constitutional Court Act to prevent unqualified submissions from burdening the specialized court.
Legislator-Regeste
KI-generiertSection 30 and Section 31 of the Constitutional Court Act; mandatory legal representation before the Constitutional Court requires the lawyer to actually draft the complaint to ensure qualified advocacy and procedural objectivity.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci návrhu P. Č., směřujícího proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2011, č. j. 5 Co 365/2011-66, a usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 11. 2010, č. j. 8 C 308/2010-58, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V návrhu, označeném jako ústavní stížnost, navrhovatel požaduje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v jeho občanskoprávní věci, jelikož je přesvědčen, že mu byla upřena ústavně zaručená práva, jmenovitě že jimi došlo k porušení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny").
Ačkoliv byl navrhovatel již mnohokrát Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, je zjevné, že ani nyní podaný návrh základní formální náležitosti ústavní stížnosti nesplňuje, neboť nebyl naplněn zejména požadavek jeho povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem podle § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu.
I když se navrhovatel tentokrát na Ústavní soud obrátil až poté, co mu byl Českou advokátní komorou podle § 18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, určen advokát, učinil tak způsobem, jež zákonnému požadavku na jeho zastoupení advokátem zjevně nevyhovuje. Na povinné zastoupení advokátem před Ústavním soudem je totiž nutno pohlížet nikoli čistě formalisticky, ale materiálně, což znamená, že ústavní stížnost musí být advokátem skutečně sepsána, aby tak došel naplnění smysl povinného zastoupení, jímž je, s ohledem na mimořádnou závažnost řízení před Ústavním soudem, zájem na tom, aby Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání.
K uvedenému pak Ústavní soud připomíná i stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996, podle něhož "smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení".
Požadavku povinného zastoupení proto zjevně nedostačuje - jak je tomu nyní - aby advokát toliko ve faktickém průvodním přípise ze dne 9. 5. 2011 k ústavní stížnosti uvedl, že "tímto Ústavnímu soudu ČR podává Ústavní stížnost stěžovatele ze dne 13. 4. 2011 a to včetně příloh", přičemž z přiložené vlastní "ústavní stížnosti" je zřejmé, že byla sepsána samotným stěžovatelem a to ještě před udělením plné moci advokátovi (dne 2. 5. 2011).
Na základě této skutečnosti dospěl Ústavní soud stejně jako ve věci
sp. zn. I. ÚS 1341/11
a
sp. zn. IV. ÚS 880/11
k závěru, že podmínka povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem nebyla splněna, a tento nedostatek navrhovatel neodstranil ani svým dalším podáním doručeným Ústavnímu soudu 16. 5. 2011.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než i zde postupovat podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh navrhovatele odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. května 2011
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj