Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 709/11 ECLI:CZ:US:2011:1.US.709.11.1 KI-generiert

I.ÚS 709/11 · Ústavní soud České republiky

Geschäftsnummer I.ÚS 709/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti J. H., zastoupeného Mgr. Julií Filipovou, advokátkou, se sídlem AK v Horšovském Týně, Nádražní 73, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 12 Co 379/2010-229 ze dne 24. 11. 2010 za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení, a 1) Mgr. et Mgr. P. H., 2) nezl. F. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Legislator-Regeste

KI-generiert

I.ÚS 709/11 · Ústavní soud České republiky: 1. Návrhem došlým dne 8. 3. 2011 byla Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené ustanovením § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, splňujícím i další formální podmínky [ustanovení § 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 6 zákona o Ústavním soudu], doručena ústavní stížnost proti shora citovanému rozhodnutí.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti J. H., zastoupeného Mgr. Julií Filipovou, advokátkou, se sídlem AK v Horšovském Týně, Nádražní 73, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 12 Co 379/2010-229 ze dne 24. 11. 2010 za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení, a 1) Mgr. et Mgr. P. H., 2) nezl. F. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. 1. Návrhem došlým dne 8. 3. 2011 byla Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené ustanovením § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, splňujícím i další formální podmínky [ustanovení § 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 6 zákona o Ústavním soudu], doručena ústavní stížnost proti shora citovanému rozhodnutí.

2. Stěžovatel tvrdil, že citovaným rozhodnutím bylo zasaženo do jeho základního práva na rodičovskou výchovu a péči o dítě dle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť soud svěřil nezletilého vedlejšího účastníka do výlučné výchovy matky, a to zejména pro osobnostní rozdíly každého z rodičů a z důvodů zdravotních dispozic na straně nezletilého.

II. 3. Ústavní soud, maje k dispozici napadené rozhodnutí, nepovažoval za nutné vyžádat si příslušný spis, neboť tvrzené skutečnosti, pro posouzení ústavní stížnosti rozhodné, jsou s ním ve shodě.

4. Z napadeného rozhodnutí plyne, že se stěžovatel domáhal svěření nezletilého do střídavé výchovy rodičů, neboť s ním byl na rodičovské dovolené, mezi otcem (stěžovatelem) a synem se vytvořilo silné citové pouto, přičemž po zrušení společné domácnosti probíhala výchova nezletilého střídavým způsobem. Matka [1) vedlejší účastnice] během otcovy rodičovské dovolené studovala vysokou školu a připravovala se na výkon advokacie, při soudních řízeních o svěření nezletilého do výchovy o něj usilovala i několika návrhy na vydání předběžných opatření. Nezletilý postrádal přiměřenou úroveň pozornosti, byl nadměrně aktivní a impulzivní (soudobá lékařská věda tyto projevy chování popsala jako "Attention Deficit Hyperactivity Disorders", dále jen "ADHD"), přesto začal navštěvovat základní školu s rozšířenou výukou anglického jazyka. Vzhledem k tomu, že zmíněné chování nezletilého lze korigovat stabilním výchovným prostředím s pevným programem a rozvrhem, s vyváženým odpočinkem, byl svěřen do výlučné výchovy matce, přičemž otci byl stanoven styk (každý lichý týden od čtvrtka do pondělí týdne následujícího). Znalec z oboru psychologie ve znaleckém posudku a následném výslechu uvedl, že střídavá výchova by u nezletilého přicházela v úvahu, tento model ale naráží na narušenou komunikaci rodičů. Výchovné prostředí shledal u matky i u otce bez závad; konstatoval rovněž, že představy rodičů o optimálním způsobu péče o nezletilého se rozcházejí, což je dáno osobnostními vlastnostmi rodičů a jejich životními preferencemi.

5. Otec se proti rozsudku odvolal, žádal o svěření nezletilého do své výchovy, případně do střídavé výchovy rodičů. K odvolání otce věc posuzoval nadřízený soud, který rozsudek nalézacího soudu změnil a upřesnil styk otce s nezletilým po dobu prázdnin, Vánoc a Silvestra; jinak jej ponechal beze změny.

III. 6. Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Jestliže postupují obecné soudy v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, respektují procesní ustanovení upravující základní zásady civilního procesu, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud činit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil možnost spravedlivého výsledku.

7. Ústavní soud již svoji judikaturou vymezil, že není-li možná společná výchova, pak má být preferována střídavá výchova rodičů, avšak jen tam, kde k tomu jsou dány i další předpoklady (viz nález

sp. zn. III. ÚS 1206/09

ze dne 23. února 2010, dostupný in http://nalus.usoud.cz). V souzeném případě se jako jedinou překážkou jeví zdravotní stav nezletilého a získání základních návyků, plynoucích z požadavku na přizpůsobení se pravidelnému režimu, danému školní docházkou.

8. Hyperaktivita a nepozornost dítěte se může oslabovat, anebo naopak pregradovat v závažnější poruchy. Skutečností však zůstává, že až 50% jedinců, u nichž je syndrom ADHD vůbec správně diagnostikován, setrvává až do pozdní dospělosti.

9. Ústavní soud je toho názoru, že obecné soudy se zřetelem k okolnostem dospěly ke správným závěrům; současně je však nepochybné, že je na konci školního roku 2010/2011 nutné zjistit, jak se zdravotní stav nezletilého změnil, resp. přikročit k nezpochybnitelnému stanovení diagnózy zvlášť k tomu určenými odborníky, a to znalci v oboru dětské a dorostové psychiatrie; zároveň musí být postaveno na jisto, zda je vhodné zahájit léčbu i z hlediska dětské psychofarmakologie. V případě pochybností by měl být vyžádán posudek jediného samostatného klinického pracoviště v oboru dětské psychiatrie v České republice - Dětské psychiatrické kliniky Univerzity Karlovy 2. Lékařské fakulty a Fakultní nemocnice Motol.

10. Absolvováním rozhodující části školního roku 2010/2011 nezletilým je v tomto případě změnou poměrů ve smyslu ustanovení § 26 a násl. zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, v znění pozdějších předpisů. Zjistí-li soudy při novém rozhodování, že komunikace mezi rodiči není fatálně rozvrácena, zváží nařízení společné rodinné terapie (ustanovení § 100 odst. 3 o. s. ř.).

11. Z obsahu ústavní stížnosti je zjevné, že stěžovatel svoji ústavněprávní argumentaci předestřel jen jako nesouhlas s rozhodnutími obecných soudů. Ta se však ke dni rozhodnutí opírala o relevantní zjištění a odůvodnění jejich výroků nepostrádají požadovanou míru logiky a racionálního úsudku. Soudy nesledovaly jen zájmy rodičů - a v tomto směru implicite přistupovaly i k ochraně jejich základních práv plynoucích z čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod - nýbrž, a to Ústavní soud zdůrazňuje, že zcela správně, zájem nezletilého - tj. dítěte samotného.

IV. 12. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy postupovaly v projednávané věci ústavně konformně, rozhodly předvídatelným způsobem a v souladu s ustálenou judikaturou; samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením nemůže založit opodstatněnost tvrzení o porušení vyjmenovaných základních práv a svobod. Protože Ústavní soud jejich porušení neshledal, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavní soud, ve znění pozdějších předpisů, tak, jak ve výroku uvedeno.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. dubna 2011

Vojen Güttler v. r.

předseda senátu