Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 845/11 ECLI:CZ:US:2011:2.US.845.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal claiming expert fee order violated fundamental rights under Czech Charter.

Geschäftsnummer II.ÚS 845/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a property co-owner against lower court rulings awarding expert fees. The complainant argued that the courts failed to notify her of a preliminary expert report before deciding on the expert's remuneration, violating her right to a predictable judicial process. The court ruled that establishing an expert and determining their fees are non-contentious procedural acts that do not inherently infringe upon fundamental rights, as any rights violation would only occur if a separate order forced the complainant to pay those costs.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court lacks jurisdiction to review the constitutionality of court orders establishing experts or awarding their fees, as such non-contentious decisions do not directly infringe upon fundamental rights unless a separate order imposes a financial burden on the party.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal expert fee determination fundamental rights protection non-contentious court acts procedural predictability Czech Charter of Rights expert witness remuneration

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti Mgr. J. D., zastoupené Mgr. Tomášem Kaplanem, advokátem se sídlem Římská 104/14, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. prosince 2010 č. j. 22 Co 2319/2010-282 a usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 12. srpna 2010 č. j. 2 C 30/2008-264, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných pravomocných usnesení obecných soudů pro porušení jejího ústavně zaručeného základního práva zakotveného v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Napadenými rozhodnutími byla přiznána znaleckému ústavu A-Consult plus, spol. s r. o. za podaný znalecký posudek odměna, náhrada hotových výdajů a 20 % daň z odměny v celkové výši 37.613,- Kč. Úkolem znaleckého ústavu bylo stanovit obvyklou cenu nemovitosti v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že soud prvního stupně usnesením ze dne 26. 1. 2010 č. j. 2 C 30/2008-198 ustanovil jmenovaný ústav k podání znaleckého posudku. V citovaném usnesení však chybí jakákoli zmínka o prvním znaleckém posudku vypracovaném v dané věci a ani z něj nevyplývá, že se mělo jednat o revizní posudek k tomuto posudku. Tato skutečnost stěžovatelce nebyla známa a soudem nebyla tvrzena ani v době vydání napadeného prvostupňového rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o znalečném. Dozvěděla se o ní až z odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Krajskému soudu stěžovatelka vytýká, že v dané věci nenařídil ústní jednání a ani jiným způsobem jí neumožnil se k povaze znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem vyjádřit, přestože ji považoval za rozhodnou pro rozhodnutí. Jeho postup je tudíž v rozporu s požadavkem předvídatelnosti soudních rozhodnutí a napadené rozhodnutí je nezákonné.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací pravomoci těchto orgánů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

K povaze rozhodnutí, kterými obecný soud ustanovuje znalce (§ 127 o. s. ř.) či (následně) rozhoduje o znalečném (§ 139 odst. 2 o. s. ř.), jakož i ke způsobilosti těchto rozhodnutí zasáhnout do základních práv účastníků řízení, se Ústavní soud vyslovil v usnesení ze dne 29. 9. 2005

sp. zn. III. ÚS 292/05

(U 23/38 SbNU 587). Vycházeje z toho, že jde o rozhodnutí nemeritorní povahy, konstatoval, že "samotným vydáním těchto usnesení stěžovatel nemohl být a ani nebyl na svých ústavně zaručených právech dotčen". K zásahu do těchto práv by mohlo dojít "až teprve v případě, že by stěžovateli byla uložena povinnost k náhradě těchto nákladů řízení", z čehož plyne, že "teprve rozhodnutí, jímž by bylo rozhodnuto o povinnosti k náhradě nákladů řízení, by mohlo být na újmu práv stěžovatele".

Uvedené závěry se uplatní i v projednávané věci.

Stěžovatelka ústavní stížností napadá pouze rozhodnutí obecných soudů o přiznání znalečného ustanovenému znaleckému ústavu, které však ve světle výše uvedeného není samo o sobě nadáno schopností zasáhnout do jejích ústavně zaručených práv.

Pouze nad rámec je možno poznamenat, že stěžovatelce mohlo být zřejmé, jaký cíl byl v dané věci sledován ustanovením jmenovaného ústavu k podání znaleckého posudku, neboť jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu, stěžovatelka ve vyjádření ze dne 12. 1. 2010 namítala, že první znalecký posudek je nepřezkoumatelný a jako důkaz nepoužitelný, navrhovala k němu nepřihlížet a žádala o vypracování nového znaleckého posudku, a to konkrétně znaleckým ústavem A-Consult plus spol. s r. o. se sídlem v Praze (str. 4 uvedeného usnesení). Pokud jde o námitku, že soud druhého stupně rozhodl o jejím odvolání bez nařízení ústního jednání, je nutno připomenout, že k takovému postupu jej v daném případě opravňuje ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.

Vzhledem k tomu, že napadenými usneseními obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. dubna 2011

Jiří Nykodým

předseda senátu