Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 844/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.844.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of lawyer representation and formal defects.

Geschäftsnummer III.ÚS 844/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's request for intervention in pending criminal cases due to the absence of mandatory lawyer representation and failure to meet formal requirements. Although the applicant had previously been advised of these procedural conditions in similar cases, the Court deemed repeated individual warnings unnecessary and formalistic. Consequently, the Court dismissed the complaint without a hearing, applying the principle that procedural defects can be ignored if the complaint is substantively inadmissible.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; § 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing if the applicant lacks mandatory lawyer representation and fails to meet formal requirements, provided the complaint is substantively inadmissible or the applicant has been previously warned in identical cases.

Schlagwörter

KI-generiert
Constitutional Court lawyer representation procedural defects dismissal without hearing formal requirements substantive inadmissibility repeated warnings

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu
§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu
o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu") a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci návrhu I. D., týkajícím se právních věcí vedených Vrchním soudem v Olomouci pod sp. zn. 5 To 132/2004, 5 To 23/2008 a 5 To 58/2010, a Krajským soudem v Ostravě - pobočkou v Olomouci pod sp. zn. 29 T 10/2004, 28 Nt 51/2008 a 29 T 1/2010, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 3. 2011 se navrhovatel domáhá ingerence Ústavního soudu v jeho trestních věcech, v záhlaví označených. Činí tak, aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu") a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, vyplývá, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem (stejně jako formální a obsahové náležitosti návrhu), volí, ačkoli byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu návrhy evidované pod

sp. zn. II. ÚS 1273/07

,

III. ÚS 482/09

,

II. ÚS 1392/09

,

IV. ÚS 1858/10

,

II. ÚS 3661/10

a

IV. ÚS 67/11

).

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru (který vyjádřil ve své judikatuře opakovaně, srov. kupř. usnesení ze dne 26. 1. 2006,

sp. zn. III. ÚS 5/06

, ze dne 28. 4. 2009,

sp. zn. I. ÚS 987/09

, ze dne 18. 5. 2010,

sp. zn. II. ÚS 1361/10

, a ze dne 18. 5. 2010,

sp. zn. IV. ÚS 1273/10

), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (viz výše uvedená rozhodnutí vycházející z obdobné procesní situace) se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.

Je odůvodnitelný též názor, že netřeba činit kroky k odstranění této vady podání, jestliže je ústavní stížnost již prima facie nezpůsobilá věcného projednání, kupříkladu proto, že byla podána zjevně opožděně, nebo proto, že je beze vší pochybnosti nepřípustná (usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2007,

sp. zn. III. ÚS 895/06

).

V Brně dne 29. března 2011

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj