Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 697/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.697.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal on lawyer fee dispute as trivial matter not affecting fundamental rights.

Geschäftsnummer IV.ÚS 697/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a lawyer against a regional court's decision on his fees. The court determined the disputed amount was trivial and did not constitute a significant violation of fundamental rights. Consequently, the appeal was dismissed because the financial discrepancy lacked the intensity required to justify constitutional review.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; In cases involving trivial matters where monetary compensation does not exceed a certain threshold, constitutional complaints are essentially excluded unless there is an extreme deviation amounting to a substantial infringement of fundamental rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal trivial matter threshold lawyer fee dispute fundamental rights protection bagatelní věc principle

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení výroku III.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na legitimní očekávání ochrany majetku ve smyslu čl.
čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na legitimní očekávání ochrany majetku ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci ve smyslu čl.
čl. 26 odst. 1 Listiny
1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny.
§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 17. března 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatele Mgr. P. P., advokáta, zastoupeného Mgr. Josefem Bartončíkem, advokátem se sídlem Koliště 55, Brno, o ústavní stížnosti proti výroku III. usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 29 A 129/2010-152 ze dne 16. 12. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 7. 3. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení výroku III. usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") č. j. 29 A 129/2010-152 ze dne 16. 12. 2010, jímž mu byla, jakožto ustanovenému advokátovi, přiznána odměna za zastupování navrhovatele v řízení před krajským soudem ve výši 2.400,- Kč.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na legitimní očekávání ochrany majetku ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny. Neoprávněný zásah do svých ústavně zaručených práv spatřoval stěžovatel v tom, že mu měla být přiznána odměna za dva úkony právní služby a nikoliv pouze za jediný, jak to učinil krajský soud. Krajský soud nadto nepřiznal stěžovateli náhradu za daň z přidané hodnoty, jejímž je stěžovatel plátcem. Stěžovatel krajskému soudu vytýkal, že si před vydáním svého rozhodnutí neověřil, jaké úkony stěžovatel ve věci konal, a dále že o jeho odměně nerozhodl samostatným usnesením, což dle názoru stěžovatele mohl učinit i poté, co bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozhodl, jak uvedeno výše.

II. Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí. Poté, co tak Ústavní soud učinil, shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již v minulosti mnohokrát judikoval, že způsobilost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat rovněž materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 2538/09

, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Z toho je pak dále odvozen závěr, že v případech týkajících se tzv. bagatelních věcí, tj. věcí, u nichž peněžité plnění nepřevyšuje určitou částku (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů), je ústavní stížnost v podstatě vyloučena, s výjimkou zcela extrémních vybočení, znamenajících podstatný zásah do základního práva stěžovatele (srov. např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 405/04

,

IV. ÚS 2444/09

,

II. ÚS 597/10

a další, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).

V nyní projednávané věci se stěžovatel prostřednictvím své ústavní stížnosti domáhal přiznání odměny za jeden úkon právní služby, přičemž částka, o níž měl být nesprávným postupem krajského soudu připraven, měla činit 3.360,- Kč včetně DPH (2.400,- Kč a 20% z částky 4.800,- Kč), tzn. jednalo se z hledisek výše vymezených o částku bagatelní. V těchto případech lze k ústavněprávnímu přezkumu přikročit jen v případech zcela evidentní svévole orgánů veřejné moci vůči stěžovateli, tzn. například tehdy, pokud by krajský soud stěžovateli nepřiznal právo na odměnu za zastupování vůbec. Byl-li ovšem sporný toliko rozsah přiznané odměny a nepřesáhla-li sporná částka hranici bagatelnosti, má Ústavní soud za to, že i kdyby byly výtky stěžovatele vůči postupu krajského soudu opodstatněné, nejednalo by se o zásah, který by dosahoval intenzity nezbytné pro konstatování porušení ústavně zaručených práv. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. března 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu