Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 3301/10 ECLI:CZ:US:2010:2.US.3301.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process due to alleged manipulation in prior criminal trial.

Geschäftsnummer II.ÚS 3301/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by parents against a civil court ruling that reduced their son's compensation due to his contributory negligence. The plaintiffs argued that the civil courts relied on a manipulated criminal investigation to establish their son's fault, violating their right to a fair trial. The court held that the Constitutional Court cannot re-evaluate factual findings from a concluded criminal case and found the civil courts' application of the contributory negligence statute was sufficiently reasoned and lawful.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Zákon o Ústavním soudu § 43 odst. 2 písm. a); Ústava ČR čl. 83; Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod čl. 6 odst. 1; Ústavní soud nemůže zpochybňovat skutkové zjištění z ukončeného trestního řízení ani posuzovat jednoduchou aplikaci práva, pokud není v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal contributory negligence fair trial rights civil liability criminal trial facts

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Listina základních práv a svobod čl. 36 odst. 1
Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod čl. 6 odst. 1
Občanský zákoník § 441
Občanský zákoník § 420 odst. 1
Vyhláška č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích § 29

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti 1) L. F., 2) Z. F., zastoupených JUDr. Vladislavem Bujokem, advokátem se sídlem Karola Sliwky 129/12, Karviná - Fryštát, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2010 č. j. 8 Co 301/2010-178, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 11. 2010, která splňuje formální náležitosti dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlavní uvedeného rozsudku, kterým mělo být porušeno jejich právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Stěžovatelé namítají, že soudy obou stupňů neměly k právnímu závěru o spoluzavinění jejich nezletilého syna žádný relevantní důkaz a toto jejich stanovisko se neopírá o skutkový základ a materiální pravdu. Odkazují přitom na trestní řízení, které předcházelo jejich civilní žalobě. Dle jejich názoru vyšetřování nehody v režii policie i státního zástupce bylo vedeno tendenčně, v rozporu s materiální pravdou tak, aby veškerá odpovědnost padla na poškozeného, a lze předpokládat, že byl vyvíjen nátlak i na zkreslení výpovědi svědka P. Soudy tak rozhodovaly o občanskoprávním nároku poškozeného vycházejícího z následků uvedené dopravní nehody bez náležitého vyhodnocení skutkového stavu, což vedlo k nesprávnému právnímu posouzení věci.

Z obsahu ústavní stížnosti a listin k ní připojených bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 6. 5. 2010 č. j. 19 C 216/2004-156 byla žalované A. S. uložena povinnost zaplatit žalobcům (dále jen "stěžovatelé) k ruce společné a nerozdílné částku 16.691,- Kč (výrok I.), žaloba co do částky 16.691,- Kč byla zamítnuta (výrok II.) a výroky III. a IV. bylo rozhodnuto o nákladech řízení a o soudním poplatku. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobě bylo vyhověno v rozsahu 50 % prokázaných nákladů (tak, jak zůstaly předmětem řízení), představujících účelně vynaložené náklady léčení poškozeného Z. F., syna stěžovatelů, neboť bylo v souladu s ustanovením § 441 občanského zákoníku přihlédnuto ke zjištěnému spoluzavinění poškozeného.

O odvolání stěžovatelů rozhodl Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem, jímž rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Po zvážení stížnostních námitek i obsahu rozhodnutí ve věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti vyslovují nesouhlas s právním závěrem obecných soudů o míře účasti poškozeného (jejich syna) na dopravní nehodě, přičemž poukazují na zmanipulované trestní řízení, jež předcházelo podání jejich žaloby, a z jehož závěrů oba soudy vycházely. Ve svých argumentech ovšem pomíjí skutečné postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy), jehož úkolem není zjišťování a hodnocení skutkového stavu či výklad podústavního práva a jeho aplikace v konkrétní řešené věci. Do rozhodovací činnosti obecných soudů může Ústavní soud zasáhnout jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody stěžovatele v důsledku takové interpretace právních předpisů, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Nic takového však v projednávaném případě zjištěno nebylo.

Při posuzování nároku stěžovatelů na náhradu škody způsobené v souvislosti s dopravní nehodou dne 9. 8. 2000, v důsledku které došlo k vážnému zranění jejich syna, soudy vycházely ze zjištění, která se stala podkladem pro vydání pravomocného odsuzujícího rozsudku v trestním řízení, vedeném proti žalované A. S., a to jednak ze skutečnosti, že prvotně žalovaná odpovídá za škodu způsobenou při uvedené dopravní nehodě, a jednak z další zjištěné okolnosti, že poškozený (syn stěžovatelů) jako cyklista řádně nesledoval v daném místě a čase situaci v silničním provozu, začal odbočovat doleva náhle, bez znamení o změně směru jízdy, čímž se rovněž podílel na vzniku škodní události.

V tomto směru vznesené námitky o údajně zmanipulovaném trestním řízení a ovlivňování svědků mohly být úspěšně uplatněny jedině v předmětném trestním řízení. To je však pravomocně ukončeno a soudy rozhodující o nároku na náhradu škody způsobené uvedenou škodní událostí tak neměly důvod správnost učiněných skutkových zjištění zpochybňovat. Pokud poté po právní stránce věc posoudily podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž se s přihlédnutím k § 441 občanského zákoníku zabývaly i otázkou, zda jsou dány důvody pro omezení odpovědnosti žalované v důsledku spoluzavinění poškozeného, z ústavního hlediska nelze jejich závěru o spoluúčasti poškozeného, který si počínal v rozporu s ustanovením § 29 v té době platné vyhlášky č. 99/1989 Sb., o pravidlem provozu na pozemních komunikacích, nic vytknout, stejně jako odůvodněnému závěru o míře jeho spoluzavinění v rozsahu 50 %.

Jako případ svévolné aplikace normy jednoduchého práva ze strany obecného soudu posuzuje Ústavní soud skutečnost, že napadenému rozhodnutí schází "smysluplné odůvodnění" o aplikaci konkrétního ustanovení hmotně právního předpisu (srov. nález

sp. zn. III. ÚS 671/02

, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 29, č. 10). V projednávané věci je však z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu i z rozhodnutí soudu prvního stupně dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a základě jakých konkrétních skutečností bylo aplikováno ustanovení § 441 občanského zákoníku o spoluzavinění poškozeného. Nelze proto dospět k závěru, že by rozhodnutím odvolacího soudu bylo porušeno právo stěžovatelů na spravedlivý proces.

Z uvedených důvodů Ústavní soud postupoval podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. prosince 2010

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu