Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 3151/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.3151.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal against Supreme Court's rejection of criminal appeal as procedurally unfounded.

Geschäftsnummer IV.ÚS 3151/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against the Supreme Court's decision to dismiss his criminal appeal. The applicant argued that lower courts violated his rights by failing to maintain consistency in the description of criminal acts and by improperly initiating proceedings. The Court ruled that since the Supreme Court had already thoroughly addressed these arguments and found them unfounded, the Constitutional Court could not intervene without a clear violation of fundamental rights.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint when the Supreme Court has already comprehensively addressed the applicant's arguments and found them unfounded, absent a clear violation of fundamental rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal criminal appeal rejection fundamental rights violation Supreme Court review procedural unfoundedness

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 2 odst. 1 tr. řádu
To spatřuje jednak v tom, že byl dle svého přesvědčení nezákonně stíhán v rozporu s § 2 odst. 1 tr. řádu, pročež bylo jeho trestní stíhání od počátku nepřípustné ve smyslu § 11 odst.
§ 11 odst. 1 písm. j) tr. řádu
řádu, pročež bylo jeho trestní stíhání od počátku nepřípustné ve smyslu § 11 odst. 1 písm. j) tr. řádu.
§ 255 a § 127 tr. zák.
§ 256b odst. 1 písm. e), g) tr. řádu
S námitkami v ústavní stížnosti vznesenými se velmi precizním způsobem a nad rámec dosahu dovolacích důvodů obsažených v § 256b odst. 1 písm. e), g) tr. řádu vypořádal již Nejvyšší soud, který dovolání stěžovatele pro zjevnou neopodstatněnost odmítl [§ 265i odst.
§ 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu
řádu vypořádal již Nejvyšší soud, který dovolání stěžovatele pro zjevnou neopodstatněnost odmítl [§ 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu].
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Ing. F. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Císařem, advokátem se sídlem Hrnčířská 55/14, 400 01 Ústí nad Labem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2010 sp. zn. 5 Tdo 298/2010, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. prosince 2008 sp. zn. 5 To 201/2007 a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. září 2006 sp. zn. 3 T 240/99, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností, stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v jeho trestní věci. Tvrdil, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv plynoucích z čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

To spatřuje jednak v tom, že byl dle svého přesvědčení nezákonně stíhán v rozporu s § 2 odst. 1 tr. řádu, pročež bylo jeho trestní stíhání od počátku nepřípustné ve smyslu § 11 odst. 1 písm. j) tr. řádu. Ve vztahu k trestným činům dle § 255 a § 127 tr. zák. (ve znění rozhodném pro posouzení věci), pro jejichž spáchání byl odsouzen, potom mělo dojít k tomu, že ve sdělení obvinění, podané obžalobě a výroku rozhodnutí soudu nebyla zachována totožnost skutku ani ohledně jednání ani stran následku. Konečně v převážné části návrhu stěžovatel rozporoval především jednotlivé dílčí body připínající se k právnímu posouzení, tak jako již předtím v podaném dovolání. Pro uvedené se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].

S námitkami v ústavní stížnosti vznesenými se velmi precizním způsobem a nad rámec dosahu dovolacích důvodů obsažených v § 256b odst. 1 písm. e), g) tr. řádu vypořádal již Nejvyšší soud, který dovolání stěžovatele pro zjevnou neopodstatněnost odmítl [§ 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu]. Formuluje-li stěžovatel svou oponenturu vůči jeho rozhodovacím důvodům do obecně vymezené výtky, že "dovolací soud právo na spravedlivý proces porušil vadným odmítnutím dovolání", postačí při takto koncipované kritice na obsah odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu jako ústavně souladný výraz kautely nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR) odkázat. Při shodném náhledu Ústavního soudu jeví se nadbytečným vyložené argumentační úvahy nesoucí se k vyvození verdiktu soudu znovu toliko z formálních důvodů opakovat.

Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele, ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 30. listopadu 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu