Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 2237/10 ECLI:CZ:US:2010:2.US.2237.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses lawyer's fee complaint, upholding statutory tariff for guardian ad litem services. The court rejects claims of unequal treatment compared to pro curia representation. It confirms that general courts correctly applied the specific fee schedule without violating constitutional rights.

Geschäftsnummer II.ÚS 2237/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint and the associated request to annul a regulation regarding lawyer fees. The complainant argued that the lower fee for acting as a guardian ad litem violated the principle of non-accessory equality compared to representation with full power of attorney. The court ruled that general courts correctly applied the specific tariff provisions and that the fee calculation did not infringe upon any constitutionally guaranteed rights.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.; The Constitutional Court holds that general courts' application of specific statutory fee schedules for guardian ad litem services does not violate the principle of non-accessory equality or other constitutionally guaranteed rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal lawyer fee tariff guardian ad litem non-accessory equality statutory fee schedule legal representation fees Czech constitutional law

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 1 Listiny základních práv a svobod
177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen "advokátní tarif") a ze čtyř režijních paušálů dle § 13 odst.
Art. 9 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
19 Co 24/2010-46, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 9 odst.
Art. 9 odst. 2 písm. d) Listiny základních práv a svobod
19 Co 24/2010-46, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 9 odst.
Art. 28 Listiny základních práv a svobod
§ 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.
19 Co 24/2010-46, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, takto:
§ 13 odst. 3 advokátního tarifu
177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen "advokátní tarif") a ze čtyř režijních paušálů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ze shora uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud proto postupoval podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu a návrh na zrušení příslušného ustanovení advokátního tarifu odmítl.
§ 140 odst. 2 o. s. ř.
2006, které výslovně stanoví konkrétní tarifní hodnotu (500 Kč) pro výpočet odměny při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného soudem osobě, jejíž pobyt není znám (na tento právní předpis pak rovněž odkazuje ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř..

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
Pl. ÚS 10/08
Constitutional Court rejects challenge to foreigner detention law, ruling it constitutional and within legislative discretion.
IV. ÚS 880/09
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unequal lawyer fees as arbitrary judicial discretion.
I. ÚS 2611/09
Constitutional Court dismisses lawyer's complaint on attorney fees for acting as a guardian ad litem.
II. ÚS 2722/09
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma v právní věci stěžovatele JUDr. T. H., advokáta, zastoupeného Mgr. Antonínem Hulvou, advokátem se sídlem tamtéž, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2009 č. j. 56 Co 192/2009-53, takto:
II. ÚS 647/10
Constitutional Court dismisses lawyer's claim that lower court violated equality principle by applying lower fee schedule for ad litem guardian.
III. ÚS 84/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unequal guardian and lawyer fees as unfounded.
III. ÚS 1316/10
Constitutional Court dismisses lawyer's fee claim for guardian, upholding statutory tariff over client's equal treatment argument.
III. ÚS 1292/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unequal lawyer fees for guardians versus representatives.
III. ÚS 271/10
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding unequal lawyer fees for court-appointed guardian versus full representative.
IV. ÚS 812/10
Constitutional Court dismisses claim that lawyer's fee schedule violates equal treatment rights.
III. ÚS 2797/09
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding lawyer fees for guardians ad litem as unreasonably unfounded.
IV. ÚS 2067/10
Constitutional Court dismisses lawyer's equal pay claim for guardian vs. representative roles under Czech Law. The court rejects the argument that different fee calculations violate the principle of equal treatment. The decision upholds the legislature's intent to maintain a specific fee structure for guardianship. The court finds the lower courts correctly applied the law without violating constitutional rights. The ruling clarifies that the statutory distinction between guardian and representative roles is justified. The outcome confirms the existing fee disparity is not unconstitutional. The decision emphasizes legislative intent over abstract equality claims. The court concludes the appeal is clearly unfounded and lacks merit. The judgment reinforces the specific application of the legal tariff. The ruling stands as a final decision on the fee issue.
III. ÚS 2160/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded due to prior identical rejection.
III. ÚS 101/95
Constitutional Court dismisses constitutional complaint and linked legislative repeal request as unfounded.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti JUDr. P. Š., advokátky, zastoupené Mgr. Danielou Pykalovou, advokátkou se sídlem Palác Riesů, Panská 6, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2010 č. j. 19 Co 24/2010-46, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. 8. 2010, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž mělo být zasaženo do jejího ústavně zaručeného základního práva podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 9 odst. 1 ve vazbě na čl. 9 odst. 2 písm. d) Listiny a analogicky též podle čl. 28 Listiny. Tímto usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku IV. o nákladech stěžovatelky - opatrovnice žalovaného tak, že jí přiznal náhradu nákladů ve výši 2. 400,- Kč, sestávající z odměny za čtyři úkony právní pomoci z tarifní hodnoty 500,- Kč dle § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen "advokátní tarif") a ze čtyř režijních paušálů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu.

Stěžovatelka má za to, že Městský soud v Praze pochybil, pokud jí k jejímu odvolání nepřiznal odměnu za výkon funkce opatrovníka ve výši podle § 7 bod 1 advokátního tarifu. Aplikace ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu vedla k neodůvodněnému přiznání nižší odměny, než jaká odpovídá poskytnuté právní službě a založila tak nerovnost v porovnání s advokátem, který by tutéž právní službu poskytl osobě, která mu udělí plnou moc. Pokud má advokát - opatrovník stejné postavení jako advokát s procesní plnou mocí, měl by dle stěžovatelky mít také stejná práva, včetně práva na srovnatelnou odměnu. Výkon funkce opatrovníka není právní službou menší náročnosti a neumožňuje advokátu poskytnout ji v nižší kvalitě. Stěžovatelka nenachází žádnou oporu pro tvrzení, o něž opírá své rozhodnutí městský soud, že je méně pracné a náročné učinit stanovené úkony bez kontaktu s klientem, neboť dle ní je tomu právě naopak. Za nemístnou označuje také jeho argumentaci nálezem Ústavního soudu

sp. zn. Pl. ÚS 10/08

, v němž bylo vysloveno, že srovnávat lze toliko práva a povinnosti osob ve srovnatelných situacích. Připuštění argumentace městského soudu by znamenalo, že se osobě neznámého pobytu nedostane stejné ochrany jako osobám jiným. Stěžovatelka poukazuje na to, že svou funkci vykonávala řádně a věci věnovala značné množství času. Přesto jí byla přiznána odměna více než 7x nižší, než jaká by jí příslušela, kdyby zastupovala účastníka na základě plné moci.

Stěžovatelka má za to, že ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu bez věcného opodstatnění vytváří fikci hodnoty sporu a jeho aplikací dochází k nastolení stavu, který je v příkrém rozporu s realitou. Proto spolu s ústavní stížností podává návrh na zrušení tohoto ustanovení, které je dle jejího názoru v rozporu s čl. 1, čl. 28 a čl. 9 odst. 1 ve vazbě na čl. 9 odst. 2 písm. d) Listiny a dále s § 31 odst. 2 o.s.ř. a § 1 odst. 2 zákona o advokacii.

Ústavní soud se nejdříve zabýval opodstatněností ústavní stížnosti, aby zjistil, zda jsou dány předpoklady jejího meritorního projednání. Opodstatněností ústavní stížnosti se přitom rozumí, že tato směřuje proti rozhodnutí, které je způsobilé, a to vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, porušit základní práva a svobody stěžovatele. Za neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud považuje rovněž takovou, v níž je předestřeno tvrzení o porušení ústavním pořádkem chráněného základního práva či svobody, které již dříve Ústavní soud v obdobné věci posoudil a shledal neodůvodněným.

Obsahově i právně shodnou problematiku Ústavní soud již v minulosti mnohokrát řešil, a to ve věcech vedených pod sp. zn..

IV. ÚS 880/09

,

I. ÚS 2611/09

,

II. ÚS 2722/09

,

III. ÚS 84/10

,

II. ÚS 647/10

,

III. ÚS 1316/10

,

III. ÚS 1292/10

,

III. ÚS 271/10

,

IV. ÚS 812/10

,

III. ÚS 2797/09

,

IV. ÚS 2067/10

či

III. ÚS 2160/10

, a tyto ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné odmítl.

Ústavní soud v citovaných rozhodnutích předně prohlásil interpretaci § 9 odst. 5 advokátního tarifu za "věc právních úvah" obecného soudu s tím, že "není úkolem ústavního soudnictví rozhodovat o tom, podle jakých předpisů bude vypočítávána odměna advokátů" (srov. kupř.

sp. zn. IV. ÚS 880/09

,

II. ÚS 2722/09

,

III. ÚS 84/10

,

III. ÚS 1292/10

,

IV. ÚS 812/10

), a současně též konstatoval, že "z kontextuálního hlediska účelu a smyslu institutů opatrovnictví a právního zastoupení aplikace napadeného ustanovení porušení ústavního principu neakcesorické rovnosti ani jiných ústavně garantovaných práv nezakládá" (kupř.

III. ÚS 1292/10

,

III. ÚS 84/10

,

IV. ÚS 812/10

).

Závěry učiněné v označených rozhodnutích lze plně aplikovat i na nyní projednávaný případ. Ústavní soud neshledal důvod se od nich odchylovat a v podrobnostech na ně odkazuje, aniž by považoval za nutné, aby je znovu doslovně opakoval.

Lze proto shrnout, že obecné soudy použily při rozhodování o stěžovatelčině odměně a náhradě hotových výdajů náležitý právní předpis (advokátní tarif), a v jeho rámci aplikovaly správné ustanovení § 9 odst. 5 účinné ode dne 1. 9. 2006, které výslovně stanoví konkrétní tarifní hodnotu (500 Kč) pro výpočet odměny při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného soudem osobě, jejíž pobyt není znám (na tento právní předpis pak rovněž odkazuje ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř.. účinné ode dne 1. 7. 2009, které upravuje tutéž otázku). Svým postupem tak neporušily žádné z tvrzených ústavně zaručených práv stěžovatelky.

Ze shora uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Jestliže bylo o ústavní stížnosti rozhodnuto odmítavým výrokem, musí se tento výrok promítnout i do návrhu na zrušení ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu. Jak již Ústavní soud dovodil dříve (srov.

III. ÚS 101/95

, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 4, usnesení č. 22), je-li samotná ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, a tedy věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění - nejsouce ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni - nemají. Ústavní soud proto postupoval podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu a návrh na zrušení příslušného ustanovení advokátního tarifu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. listopadu 2010

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu