Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 1825/10 ECLI:CZ:US:2010:2.US.1825.10.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed because the Supreme Court revoked the challenged decisions, making them no longer final. The applicant failed to withdraw the complaint after learning of the revocation.

Geschäftsnummer II.ÚS 1825/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint because the Supreme Court subsequently revoked the challenged court decisions, rendering them no longer final. The applicant alleged violations of fundamental rights but failed to inform the Court that the Supreme Court had already annulled the lower court rulings. Consequently, the Court ruled the complaint inadmissible as it did not target a final decision.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law on the Constitutional Court § 72 odst. 1; § 43 odst. 1 písm. e): A constitutional complaint is inadmissible if it challenges a decision that has been revoked by a higher court, provided the applicant does not withdraw the complaint.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility final decision requirement revocation of judgment Supreme Court review failure to inform court

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law on the Constitutional Court § 72 odst. 1
Law on the Constitutional Court § 43 odst. 1 písm. e)

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti M. L., zastoupeného JUDr. Vítem Širokým, advokátem Advokátní kanceláře v Praze, U Nikolajky 5, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 3. 2010 sp. zn. 7 Tdo 136/2010, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2009 sp. zn. 10 To 350/2009 a rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. 4. 2009 sp. zn. 3 T 8/2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnost napadl stěžovatel všechny v záhlaví označené rozsudky obecných soudů, neboť jimi podle jeho názoru mělo dojít k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Dříve, než lze přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je Ústavní soud povolán prověřit, zda jsou splněny všechny formální a obsahové podmínky stanovené pro její podání (resp. věcné projednání) zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu).

Při projednávání věci Ústavní soud dne 16. 9. 2010 zjistil ze sdělovacích prostředků, že v trestní věci stěžovatele podala ministryně spravedlnosti stížnost pro porušení zákona a na základě této stížnosti zrušil Nejvyšší soud jak napadené usnesení Krajského soudu v Praze, tak rozsudek Okresního soudu v Příbrami.

Vzhledem k této informaci Ústavní soud vyčkal, zda stěžovatel sám Ústavní soud o této skutečnosti vyrozumí a vezme svou ústavní stížnost zpět z důvodu její bezpředmětnosti.

Vzhledem k tomu, že se tak nestalo a stěžovatel (resp. jeho advokát) svou informační povinnost nesplnil, byl Ústavní soud nucen sám se obrátit na příslušný soud a vyžádat rozhodnutí Nejvyššího soudu o stížnosti pro porušení zákona.

Dne 16. 11. 2010 byl Ústavnímu soudu doručen rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2010 sp. zn. 4 Tz 41/2010, v němž tento soud vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2009 sp. zn. 10 To 350/2009 byl porušen zákon v ust. § 254 odst. 1 a § 256 tr. řádu a v řízení, které mu předcházelo, v ust. § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu v neprospěch stěžovatele. Proto Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení krajského soudu, tak rozsudek Okresního soudu v Příbrami a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Podle § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Vzhledem k tomu, že v případě stěžovatele byla rozhodnutí napadená ústavní stížností zrušena Nejvyšším soudem, a ústavní stížnost tedy nesměřuje proti "pravomocnému rozhodnutí", přičemž stěžovatel nevzal svou ústavní stížnost zpět, byl Ústavní soud nucen ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný dle ust. 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 2010

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj