Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 2998/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.2998.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against ordinary courts for apparent arbitrariness in civil property claims.

Geschäftsnummer IV.ÚS 2998/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by a litigant challenging lower court decisions on unjust enrichment. The applicant argued that the courts committed arbitrary acts violating his fundamental rights by relying on reasoning not present in the first-instance judgment. The Court determined that the lower courts' interpretation of the law did not constitute an extreme excess or arbitrary exercise of discretion.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if they allege arbitrary judicial conduct without demonstrating that the courts' interpretation of law exceeds constitutional limits or constitutes a clear violation of fundamental rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint arbitrary judicial conduct unjust enrichment fundamental rights judicial discretion ordinary courts constitutional review

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 8. listopadu 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera ve věci navrhovatele M. M., zastoupeného JUDr. Ottou Mrňavým, advokátem se sídlem Tachovské nám. 649/3, 130 00 Praha 3, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. července 2010 č. j. 28 Cdo 669/2010-155 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2009 č. j. 17 Co 66/2009-112, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 4 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod. Mělo se tak stát stručně shrnuto tím, že uvedené soudy jednak nepřisvědčily jeho názoru, že v předmětné záležitosti se jedná na straně žalované o bezdůvodné obohacení, jednak že Městský soud v Praze v rámci rozhodování o odvolání vydal překvapivé rozhodnutí potud, pokud svůj výrok, jímž nevyhověl opravnému prostředku stěžovatele, opřel o argumentaci v rozhodovacích důvodech zamítavého rozsudku soudu I. stupně (Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. října 2008 č. j. 25 C 216/2007-75) neobsaženou.

Z těchto v naraci návrhu blíže rozvedených důvodů se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další).

V posuzované záležitosti stěžovatele interpretace relevantního právního rámce provedená obecnými soudy dle přesvědčení Ústavního soudu výrazem svévole není a zásah do uvedených základních práv nezakládá; je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 303/04

,

III. ÚS 677/07

,

IV. ÚS 1181/07

), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález

sp. zn. Pl. ÚS 85/06

); Nejvyšší soud nadto příkladmo příslušné pasáže relevantních judikátů výslovně vyložil.

Pro uvedené postačí na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí, jež jsou takto výrazem nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy), v podrobnostech odkázat. Ve vztahu k námitce překvapivosti rozhodnutí nutno uvést, že Městský soud v Praze opřel výrok svého rozsudku o dva samostatné rozhodovací důvody, z nichž jeden - byť z pohledu logiky priority odůvodnění postaven odvolacím soudem na první místo - byl vyložen nad rámec odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. Odůvodnění závěru, proč nejde v daném případě o bezdůvodné obohacení, potom podrobně argumentačně rozvedl i Nejvyšší soud v odůvodnění svého usnesení.

Jelikož takto vymezený a posléze i Nejvyšším soudem přiměřeně odůvodněný rozhodovací důvod je důvodem dostatečným pro podložení zamítavého výroku soudu ve vztahu k žalobě stěžovatele, rozhodl Ústavní soud tak, že ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků pro zjevnou neopodstatněnost odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 8. listopadu 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu