Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 2890/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.2890.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding family court alimony reduction decisions as non-justiciable.

Geschäftsnummer III.ÚS 2890/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a father against lower court rulings reducing his alimony payments. The applicant argued that general courts violated his right to a fair process by ignoring his financial decline and misapplying family law. The court rejected these claims, stating it is not a super-review instance to correct ordinary court errors in alimony calculations.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court is not a super-review instance and will not examine ordinary court decisions unless they violate fundamental rights guaranteed by constitutional order.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal alimony reduction proceedings fair trial rights super-review instance limitation family law application

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Proto ji Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 4. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. G., zastoupeného Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem v Ostravě - Moravské Ostravě, Na Hradbách 9/118, proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 7. 2009 č. j. 0 P 172/2009-70 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2010 č. j. 14 Co 475/2009-128, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označených rozsudků vydaných v řízení o snížení výživného, a tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Z obsahu ústavní stížnosti a z přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s postupem soudů při rozhodování o jeho návrhu na snížení výživného pro jeho nezletilého syna. Stěžovatel rekapituluje své námitky, které předložil v předchozím řízení, a tvrdí, že obecné soudy nezohlednily snížení jeho majetkových a výdělkových poměrů, které jednoznačně vyplývalo z předložených přiznání k dani z příjmu. Postupu obecných soudů dále vytýká nesprávnou interpretaci a aplikaci zákona o rodině a tvrdí, že obecné soudy odůvodnily svá rozhodnutí skutečnostmi a výpočty, které vykazují rozporuplnost s listinnými důkazy.

Po přezkoumání ústavní stížnosti a napadených rozsudků Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě napadených rozhodnutí. Ústavní soud není další instancí v systému obecného soudnictví a není jeho úkolem zabývat se případným porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého jednotlivého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručeného normami ústavního pořádku.

V této souvislosti je zapotřebí připomenout, s odkazem na ustálenou judikaturu, že je zásadně věcí obecných soudů, aby hlediska pro určení výživného, stanovená v § 96 zákona o rodině, uváděly v život aplikací v jednotlivých případech. Ústavní soud není další superrevizní instancí v systému obecných soudů, která by snad měla napravovat stěžovatelem tvrzená pochybení, tedy přehodnocovat rozhodnutí obecných soudů o jeho návrhu na snížení výživného, a tak přehodnocovat výši výživného stanoveného obecnými soudy pro jeho nezletilé dítě.

Ústavní soud neshledal stěžovatelovy námitky vůči postupu obecných soudů důvodnými. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, soud prvního stupně i soud odvolací při rozhodování o návrhu stěžovatele na snížení výživného postupovaly v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o rodině a občanského soudního řádu. Své závěry oba soudy řádně, srozumitelně a logicky odůvodnily a Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozsudky došlo k porušení stěžovatelových základních práv. Není účelné opakovaně reagovat na všechny argumenty v ústavní stížnosti uvedené za situace, kdy se jimi obecné soudy již dostatečně zabývaly.

Ústavní stížnost je tedy zjevně neopodstatněná. Proto ji Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. listopadu 2010

Vladimír Kůrka

předseda senátu Ústavního soudu