Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding parental rights in family law debt judgment.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by a father against a district court judgment ordering him to pay child support arrears. The applicant argued that the court violated his rights to parental care and a fair trial, but the Court found the lower court's reasoning transparent and legally sound. The Court held that mere disagreement with factual findings or legal conclusions by ordinary courts does not constitute a violation of fundamental rights protected by the Constitution.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may only review constitutional complaints if ordinary court decisions are in extreme contradiction with factual findings or violate fundamental rights; mere disagreement with judicial conclusions does not justify a constitutional complaint.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti R. L., zastoupeného JUDr. Annou Romanovou, advokátkou se sídlem Nám. 5. května 812, Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 15. června 2010 č. j. 23 Co 208/2010-170 výroku I., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. září 2010, stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že výrokem I. napadeného rozhodnutí bylo porušeno jeho právo na ochranu rodičovské výchovy, právo na poskytnutí soudní ochrany zákonem stanoveným způsobem, právo rovnosti účastníků před soudem, právo na spravedlivý proces u nezávislého a nestranného soudu podle čl. 3, čl. 4, čl. 90, čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 36 odst. 1, čl. 32 odst. 4, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 29. ledna 2010 č. j. 25 C 111/2009-140 uložil stěžovateli zaplatit žalobkyni Mgr. K. L. (dále jen "žalobkyně") částku 77 891,- s úroky z prodlení (výrok I.), zamítl návrh žalobkyně, aby stěžovatel byl povinen zaplatit žalobkyni částku 22 109,- Kč s úroky z prodlení (výrok II.), uložil stěžovateli zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 560,- Kč (výrok III.), uložil stěžovateli zaplatit České republice částku 1 680,- Kč za soudní poplatek (výrok IV.) a České republice nepřiznal právo na soudní poplatek ve výši 1 320,- Kč (výrok V.). K odvolání stěžovatele do výroků pod body I., III. a IV. rozsudku okresního soudu Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 15. června 2010 č. j. 23 Co 208/2010-170 rozsudek soudu prvního stupně v napadeném I. výroku, a to v části, kdy stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit částku 53 762,- Kč se zákonnými úroky z prodlení od 1. 5. 2009 do zaplacení potvrdil (výrok I.), dále rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I., a to v další části požadavku žalobkyně o zaplacení 24 129,- Kč se zákonnými úroky z prodlení od 1. května 2009 do zaplacení změnil tak, že v tomto rozsahu požadavek žalobkyně zamítl (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před soudem prvního stupně ani za odvolací řízení (výrok III.) a uložil stěžovateli zaplatit České republice soudní poplatek ze žaloby ve výši 1 500,- Kč (výrok IV.).
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že v řízení bylo rozhodováno o návrhu žalobkyně na zaplacení 100 000,- Kč s úroky z prodlení za náklady vynaložené na péči o nezl. syna K. na základě jejího skutkového tvrzení, že po právní moci rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. srpna 2005 č. j. 21 Co 63/2005-648 v období od 8/2005 do 12/2008 jako otec. nezl. syna neplnil vyživovací povinnost v době od 8/2005 do 12/2008, tedy v době, kdy byl nezl. syn dle pravomocného soudního rozhodnutí svěřen do jeho výchovy a matce byla stanovena vyživovací povinnost. Žalobkyně však právní závaznost rozsudku neakceptovala a syna do péče stěžovatele nepředala ani nehradila k jeho rukám výživné pro syna. Stěžovatel má za to, že do prodlení s plněním peněžitého nároku, který žalobkyně uplatňovala, se nedostal. Na podporu svých tvrzení odkázal obecně na rozhodovací praxi soudů České republiky a konkrétně na rozhodnutí Ústavního soudu vydaná pod
sp. zn. IV. ÚS 257/05
,
IV. ÚS 246/06
a
IV. ÚS 488/05
.
Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud ve své judikatuře již dříve uvedl, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může dále posoudit, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo náležitě, srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodněno a zda zjevně není výsledkem libovůle ze strany soudů.
Ústavní soud konstatuje, že v projednávané věci odvolací soud dostál požadavku transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svého rozhodnutí. Zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolával, shledán nebyl. Napadené rozhodnutí je dostatečným a přezkoumatelným způsobem odůvodněno, přičemž argumentace stěžovatele při polemice s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. Odvolací soud uvedl základní důvody, z nichž vycházel (srov. str. 5 až 8 napadeného rozsudku), potvrdil správnost aplikovaných ustanovení zákona o rodině soudem prvního stupně, souhlasil se závěry tohoto soudu učiněnými v souvislosti s promlčením části nároku žalobkyně za období do 30. dubna 2009 (§ 101 odst. 2 zákona o rodině) a snížil výživné stěžovatele o vynaložené platby na obědy a výdaje na ošacení. V závěrech učiněných odvolacím soudem neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto postačí na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat.
Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které obecné soudy v řízení vyvodily, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.
Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícím soudem jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.
Napadené rozhodnutí není ani v rozporu se závěry, vyjádřenými ve stěžovatelem citovaných rozhodnutích Ústavního soudu, neboť tyto na posuzovanou věc nedopadají.
Z uvedených důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 27. října 2010
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu