Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding custody dispute as ordinary court decisions are not subject to constitutional review.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a mother against the regional court's decision on shared custody. The mother argued that the lower courts violated her constitutional rights regarding child custody and visitation, but the Court found the complaints ungrounded. The Court ruled that ordinary courts are not subordinate to the Constitutional Court and that mere disagreement with their factual findings or legal conclusions does not constitute a violation of fundamental rights.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court does not review ordinary court decisions on facts or application of non-constitutional laws, and a party's disagreement with judicial conclusions does not amount to a violation of fundamental rights.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti G. O., zastoupené JUDr. Norou Štrajtovou, advokátkou se sídlem Ostrava-Poruba, Hlavní třída 1023/55, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. června 2010 č. j. 14 Co 522/2009-151 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. srpna 2009 č. j. 77 P a Nc 482/2008, 0P 1340/2008-111, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 30. září 2010, stěžovatelka podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že odvolací soud svým rozhodnutím porušil ústavní práva stěžovatelky zaručená čl. 3 odst. 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 11. srpna 2009 č. j. 77 P a Nc 482/2008, 0P 1340/2008-111 svěřil nezl. syna J. do výchovy stěžovatelky, rozhodl o povinnosti otce nezletilého L. D. platit na výživu nezletilého výživné a zamítl návrh otce na svěření nezl. J. do jeho výchovy, popřípadě do střídavé péče rodičů. Na základě odvolání podaného otcem Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. června 2010 č. j. 14 Co 522/2009-151 změnil rozsudek okresního soudu tak, že nezl. J. svěřil do střídavé péče rodičů.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti v podstatě polemizovala s rozhodovacími důvody, které vedly odvolací soud k rozhodnutí o střídavé péči.
Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")]. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud ve své judikatuře již dříve uvedl, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může dále posoudit, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo náležitě, srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodněno a zda zjevně není výsledkem libovůle ze strany soudů.
Zásah do práv, jichž se stěžovatelka dovolávala, shledán nebyl. Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí jsou dostatečným a přezkoumatelným způsobem odůvodněna, přičemž argumentace stěžovatelky při polemice s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl základní důvody, z nichž vycházel a v jeho závěrech neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto postačí na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat.
Pokud stěžovatelka nesouhlasí se závěry, které obecné soudy v řízení vyvodily, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.
Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícími soudy jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatelky zaručených ústavním pořádkem České republiky.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 27. října 2010
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu