Constitutional Court dismisses constitutional complaint as premature due to exhaustion of ordinary appeal remedies.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Ms. K. against a regional court's decision to exclude a judge due to potential bias. Although the complainant argued that the judge failed to recuse herself and denied her requests for representation and separate hearings, the court found the complaint procedurally inadmissible. The court ruled that the complainant had not yet exhausted all available ordinary legal remedies, specifically the appeal for confusion under the Civil Procedure Code, which remains the proper vehicle to raise the bias issue.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all ordinary legal remedies provided by law for the protection of their rights.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., zastoupené JUDr. Vladimírou Kolaříkovou, advokátkou, se sídlem v Děčíně, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 1. 6. 2010, č. j. 36 Nc 22/2010-58, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 20. 7. 2010 postoupil Okresní soud v České Lípě zdejšímu soudu podání stěžovatelky označené jako "Ústavní stížnost". Uvedla v něm, že podává ústavní stížnost proti výše specifikovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jímž nebylo vyhověno jejímu návrhu na vyloučení soudkyně z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 7 C 74/2008.
Protože podání nemělo náležitosti předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyzval soudce zpravodaj stěžovatelku k nápravě a poučil ji, jak při tom postupovat. Tyto formální nedostatky stěžovatelka v poskytnuté soudcovské lhůtě prostřednictvím své zástupkyně odstranila.
V podání uvedla, že před Okresním soudem v České Lípě vede spor o náhradu škody. V průběhu sporu vznesla námitku podjatosti ve věci jednající soudkyně. Podezření stran její podjatosti pojala proto, že soudkyně nevyhověla žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce z řad advokátů, ačkoliv k tomu byly splněny předpoklady, dále že nevyhověla řádně zdůvodněné žádosti stěžovatelky o odročení ústního jednání, a konečně že nevyhověla návrhu spojit dvě skutkově téměř totožné věci ke společnému řízení. Krajský soud námitku neshledal důvodnou (dospěl k závěru, že míří na postup soudce v konkrétní projednávané věci, což zákon jako důvod vyloučení soudce zapovídá), čímž se stěžovatelka cítí být dotčena v právu domáhat se svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu, jak to garantuje čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Soudce zpravodaj tak jako v jiných případech primárně zkoumal, zda jsou splněny formální předpoklady meritorního přezkumu ústavní stížnosti, vzhledem k předmětu ústavní stížnosti pak zejména to, zda splňuje podmínku přípustnosti.
Součástí výše uvedené výzvy soudce zpravodaje bylo i upozornění na povinnost vyčerpat před podáním ústavní stížnosti veškeré procesní prostředky k ochraně práv, které příslušný procesní předpis poskytuje; výzva v této souvislosti obsahovala odkaz na konkrétní judikaturu Ústavního soudu týkající se rozhodování o podjatosti. V reakci na to stěžovatelka v doplněném podání uvedla, že předmětem řízení před okresním soudem je částka nepřesahující 10.000 Kč, proti rozhodnutí ve věci samé tedy nejsou přípustné žádné opravné prostředky.
S tímto tvrzením nelze souhlasit, jako nepřípustnou hodnotí soudce zpravodaj naopak ústavní stížnost.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob a teprve není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
I když vzhledem k výši punkta sporu stěžovatelka nemůže namítat, že rozhodnutí vydal vyloučený soudce, v rámci odvolání [odvolací důvod dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu], může pravomocné rozhodnutí okresního soudu, jímž bude řízení skončeno, napadnout žalobou pro zmatečnost dle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu. Tento důvod zmatečnosti není nikterak závislý na tom, zda v řízení bylo (a jak) rozhodováno o účastníkem vznesené námitce podjatosti.
V posuzované věci stěžovatelka podala ústavní stížnost proti usnesení, jímž bylo krajským soudem samostatně rozhodnuto o její námitce podjatosti. Možnost namítat podjatost soudkyně rozhodující její věc jí tak zůstává zachována i nadále v podobě žaloby pro zmatečnost rozhodnutí, jímž bude řízení skončeno. Dokud stěžovatelka tento opravný prostředek obsahující argument podjatosti soudce nevyčerpá, je nutno její ústavní stížnost hodnotit jako předčasnou, a tedy ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustnou.
Za dané situace musel soudce zpravodaj ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 2010
Jiří Nykodým
soudce zpravodaj