Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding unfair trial due to lack of arbitrary findings.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the accused against the lower court's criminal judgment. The applicant argued that the courts failed to properly evaluate evidence under specific procedural rules, claiming a violation of the right to a fair trial. The court dismissed the complaint because it was merely a repetition of arguments already addressed by the lower courts and did not demonstrate arbitrary or inexplicable decisions.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are dismissed as obviously unfounded when they merely repeat arguments already resolved by lower courts without proving arbitrary or inexplicable judicial decisions.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 11. října 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti K. G., zastoupeného Mgr. Liborem Hlaváčem, advokátem, AK se sídlem v Brně, Kopečná 14, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2010 sp. zn. 9 To 86/2010 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2009 čj. 12 T 191/2008-809 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Návrhem podaným osobně dne 8. 7. 2010 se K. G. (dále též "obviněný", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud vyslovil, že v záhlavní uvedenými rozhodnutími vydanými v trestní věci Městského soudu v Brně (dále jen "nalézací soud") sp. zn. 12 T 191/2008 bylo porušeno jeho právo dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a tato rozhodnutí nálezem zrušil.
II. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu nalézacího soudu sp. zn. 12 T 191/2008 vyplývají následující skutečnosti.
Dne 18. 11. 2009 nalézací soud obviněného uznal vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu dle § 8 odst. 1 tr. zákona ve formě spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zákona, a trestným činem poškozování cizí věci dle § 257 odst. 1 tr. zákona ve formě spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zákona a odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dozorem; dále mu uložil povinnost uhradit poškozeným způsobenou škodu, přičemž některé poškozené se zbytky jejich nároků na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dne 22. 4. 2010 Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") rozhodnutím (v petitu ústavní stížnosti nesprávně označeným jako "rozsudek") odvolání obviněného, manželky a státního zástupce zamítl.
III. V ústavní stížnosti stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že obecné soudy porušily jeho právo na řízení před nestranným soudem. Dále uvedl, že k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny došlo tím, že "soud dostatečně a důsledně neaplikoval ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu, dle kterého je soud povinen hodnotit všechny důkazy jednotlivě a ve vzájemných souvislostech." Stěžovatel zejména nesouhlasil se způsobem, jakým odvolací soud hodnotil svědeckou výpověď Z. F., jež byla hlavním důkazem obžaloby; konstatoval, že stejné námitky uplatnil již v odvolání proti rozhodnutí nalézacího soudu a na tyto námitky zcela odkázal.
IV. Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.
Stěžovatel tvrdil, že řízení v jeho trestní věci nebylo spravedlivé, zejména v důsledku nesprávného hodnocení důkazů obecnými soudy.
Ústavní soud připomíná, že jeho pravomoc ověřovat správnost skutkových zjištění, resp. způsob interpretace a aplikace trestního zákona nebo trestního řádu obecnými soudy je omezená, a že zejména není jeho úlohou tyto soudy nahrazovat [srov. nález
III. ÚS 23/93
, Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (45-46)]; jeho rolí je zejména posoudit, zda rozhodnutí soudů nebyla svévolná nebo jinak zjevně neodůvodněná, což v případě stěžovatele z vyžádaného spisu nalézacího soudu nezjistil. Ústavní stížnost je pouhým opakováním argumentace, s níž se obecné soudy ústavně relevantním způsobem již vypořádaly ve svých rozhodnutích.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
Brně dne 11. října 2010
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu