Constitutional Court dismisses appeal against civil procedure law requiring lawyer-signed appeals.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by P. Č. against a Supreme Court decision that halted his appeal proceedings. The applicant argued that the Civil Procedure Code's requirement for lawyers to draft appeals violated his right to court access, while the opposing party contended the rule ensures procedural quality. The court ruled that these statutory requirements are legitimate limitations compatible with constitutional rights, as the applicant failed to comply with court orders despite warnings.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 241 odst. 4 občanský soudní řád; The requirement for legal representation and lawyer-drafted appeals constitutes a proportionate limitation on the right of access to court that does not undermine the essence of this fundamental right.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 7. října 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti P. Č., zastoupeného Mgr. Danielem Krajčo, advokátem, AK se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 123/36, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2010 čj. 33 Cdo 1552/2010-61, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 241 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení § 241 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.
Odůvodnění:
I. Návrhem podaným telefaxem dne 3. 9. 2010 (včas a řádně doplněným předložením jeho originálu), který nebyl sepsán advokátem, se P. Č. (dále též "žalobce", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil shora uvedené rozhodnutí vydané v řízení o dovolání, zakázal Městskému soudu v Praze v řízení vedeném u něj pod sp. zn. 11 C 62/10 pokračovat v porušování práva na soudní ochranu, přikázal mu obnovit stav ke dni 12. 5. 2010, a zrušil v záhlaví uvedené ustanovení o. s. ř., jež zní:
§ 241
(4) Dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
II. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 6. 3. 2009 Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "nalézací soud") odmítl podání žalobce doručené mu dne 12. 1. 2009 a doplněné podáním došlým dne 6. 2. 2009.
Dne 30. 6. 2009 Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "odvolací soud") potvrdil rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 6. 3. 2009.
Dne 27. 5. 2010 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") o dovolání žalobce (při jehož podání nebyl zastoupen advokátem) proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 30. 6. 2009 rozhodl tak, že dovolací řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Stalo se tak poté, co nalézací soud rozhodnutím ze dne 10. 9. 2009 žalobci nepřiznal osvobození od placení soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce pro dovolací řízení, a odvolací soud dne 16. 10. 2009 toto rozhodnutí potvrdil. Následně byl žalobce nalézacím soudem dne 26. 2. 2010 vyzván k odstranění nedostatků podání a poučen o právních důsledcích nevyhovění výzvě. Jelikož přes opatření provedená nalézacím soudem žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení ve smyslu § 241 odst. 1 věty první a odst. 4 o. s. ř., dovolací soud řízení o dovolání zastavil; toto rozhodnutí je předmětem ústavní stížnosti.
III. V ústavní stížnosti postrádající (stejně jako s ní spojený návrh) jakoukoliv relevantní ústavněprávní argumentaci stěžovatel obecně tvrdil, že bylo porušeno jeho Ústavou zaručené právo na soudní ochranu a domáhal se ochrany proti nečinnosti Městského soudu v Praze v řízení sp. zn. 11 C 62/10.
IV. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost a s ní spojený návrh je třeba jako zjevně neopodstatněné odmítnout (a z toho důvodu nepovažoval za účelné vyzývat stěžovatele k odstranění vady návrhu spočívající v tom, že nebyl sepsán advokátem) z následujících důvodů.
Podstatou ústavní stížnosti bylo především tvrzení stěžovatele o porušení základního práva na přístup k soudu. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že právo na soud, resp. na přístup k dovolacímu soudu, které je součástí širšího základního práva na spravedlivý proces, není absolutní a podléhá implicitně připuštěným omezením, neboť již samou svojí povahou vyžaduje regulaci ze strany státu. Přístup jednotlivce k soudu tedy může být podmíněn různými omezeními (včetně finančních), která jej ovšem nesmí ztížit takovým způsobem nebo v takovém rozsahu, že by byla zasažena sama podstata tohoto práva. Omezení přístupu k soudu je slučitelné s čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy, pouze tehdy, sleduje-li legitimní cíl a jestliže mezi tímto cílem a použitými prostředky existuje přiměřený vztah.
V projednávaném případě přístup k dovolacímu soudu byl podmíněn splněním zákonné povinnosti být zastoupen advokátem (§ 241 odst. 1 věta prvá o. s. ř.) a povinností sepsat návrh advokátem (§ 241 odst. 4 o. s. ř.), kterážto omezení lze považovat za slučitelná se základním právem na přístup k (dovolacímu) soudu. Pokud stěžovatel těmto podmínkám přes výzvu a poučení soudem nevyhověl a dovolací soud v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními (§ 241b odst. 2, část věty před středníkem, § 104 odst. 2 věta třetí o. s. ř.) řízení o dovolání zastavil, nelze takový zákonný postup označit za rozporný se základním právem stěžovatele na přístup k soudu. Ze stejných důvodů nutno považovat za zjevně neopodstatněný i návrh na zrušení části zákona s ústavní stížností spojený.
Tvrzení o nečinnosti Městského soudu v Praze v řízení sp. zn. 11 C 62/10 nebylo jakkoliv odůvodněno a Ústavní soud je posoudil jako zjevně neopodstatněné.
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) a návrh s ní spojený podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) z důvodu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 7. října 2010
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu