Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding appeal against fraud conviction.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a convicted fraud defendant against lower court decisions denying his motion to reopen proceedings. The applicant argued that the trial judge failed to record audio evidence of witness testimonies, potentially violating his right to a fair trial and legal certainty. The court determined the complaint was clearly unfounded because the appellate court had thoroughly addressed all objections and the applicant had not yet utilized the specific remedy he claimed to be seeking.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if it is clearly unfounded or if the applicant has not yet used the specific legal remedy they claim to be pursuing.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 5. října 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele K. P., zastoupeného Mgr. Danem Pospíšilem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská tř. 21, o ústavní stížnosti proti usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 30. 3. 2010 č. j. 55 To 70/2010-630 a Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 2. 2010 č. j. 5 T 35/2007-585, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených usnesení, jimiž soudy zamítly návrh na povolení obnovy řízení proti němu vedenému a ukončenému jeho odsouzením pro spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona a uložením trestu odnětí svobody v trvání 3 roků s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na 4 roky s tím, že byl současně vysloven nad ním dohled. Rozhodnutím jak soudu I. stupně tak i soudu odvolacího se cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy České republiky, v čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 a odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedl, že se obnovy řízení domáhal proto, že po změně podmíněného trestu na trest nepodmíněný bylo jeho matce doručeno prohlášení, které spolu s výpovědí svědka mohlo zvrátit názor soudu na jeho vinu, a šlo tak o jednoznačně nový důkaz. Soudy se však odmítly jeho návrhem zabývat. V ústavní stížnosti pak poukázal na způsob řízení o jeho návrhu na obnovu a vyslovil přesvědčení, že samosoudce nepořizoval o průběhu jednání zvukový záznam, tak nemohly být výpovědi volaných svědků řádně zdokumentovány, což při následném prostudování protokolu o veřejném zasedání bylo patrno.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí ústavní stížnost je také zjištění, že tato není přípustná [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení soudu II. stupně zásah do práv, kterých se stěžovatel dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, přezkoumal v souladu s § 147 odst. 1 tr. řádu usnesení Okresního soudu v Olomouci, jímž byl zamítnut návrh odsouzeného, nyní stěžovatele, na obnovu řízení, ve kterém byl uznán vinným spácháním trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona. Ve svém rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami odsouzeného stěžovatele, když s poukazem na obsah spisů Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 5 T 34/2006 a 5 T 35/2007, z nich pak na vyplývající rozsáhlé dokazování, na obsah podané žádosti na obnovu předmětného řízení, vyčerpávajícím způsobem odůvodnil správnost rozhodnutí soudu I. stupně, kterým byl jeho návrh na obnovu řízení zamítnut. Na toto odůvodnění lze v dalším odkázat. Nutno dodat, že pokud jde o námitku stěžovatele vztahující se ke způsobu protokolace soudce, pak dle § 57 tr. řádu by byl o ní oprávněn rozhodovat soud, o jehož protokolaci jde. Z obsahu ústavní stížnosti nevyplývá, že by označený prostředek k ochraně tvrzeného práva byl odsouzeným, domáhajícím se obnovy řízení, uplatněn.
Pro výše uvedené byl návrh brojící proti usnesení soudu II. stupně odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh směřující proti rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci pak jako nepřípustný [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. října 2010
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu