Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 2633/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.2633.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against criminal court evidence ruling as inadmissible due to lack of finality.

Geschäftsnummer IV.ÚS 2633/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Nichteintreten / Unzulässig (Inadmissible)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against a regional court's decision to admit evidence during a criminal trial. The applicant argued this violated his right to privacy regarding personal documents, but the court found the issue was not yet ripe for constitutional review. The court ruled that the matter must be resolved through ordinary legal remedies within the criminal proceedings before constitutional intervention is possible.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are inadmissible when the underlying decision is not final and the matter requires resolution through ordinary legal remedies.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility subsidiarity principle criminal procedure finality right to privacy evidence admissibility ordinary legal remedies procedural exhaustion

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.
Dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný.
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Vycházeje ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a obsahu námitek stěžovatele, nemohl se za tohoto procesního stavu návrhem věcně zabývat, pročež došlo ve shodě se zákonným příkazem k jeho odmítnutí [§ 43 odst.
čl. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 2 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 13 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
13 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, jímž bylo v rámci konaného hlavního líčení vyhověno důkaznímu návrhu zmocněnce poškozeného v označeném trestním řízení.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 5. října 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele D. V., zastoupeného Mgr. Zuzanou Zientkovou, advokátkou se sídlem Čs. legií 1719/5, 702 00 Ostrava, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. září 2010 sp. zn. 32 T 2/2010, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

S poukazem na porušení svých ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 1, čl. 2 odst. 1, 2, čl. 3, čl. 13 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, jímž bylo v rámci konaného hlavního líčení vyhověno důkaznímu návrhu zmocněnce poškozeného v označeném trestním řízení. Tvrdil, že takto bylo zasaženo do jeho listovního tajemství, písemností osobní povahy a záznamů, které byly uchovány v jeho soukromí. Namítal a blíže odůvodnil jím nahlíženou nezákonnost soudu při provádění důkazů v hlavním líčení, pročež se domáhal, aby Ústavní soud předmětné usnesení obecného soudu nálezem zrušil.

Dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný.

Již v nálezu

sp. zn. III. ÚS 62/95

Ústavní soud v obecné rovině konstatoval, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze při vlastním rozhodování o meritu věci v těchto souvislostech i soudnímu přezkumu co do jeho zákonnosti (ústavnosti).

I v nyní předložené záležitosti stěžovatele postačí s odkazem na uvedené pouze připojit, že Ústavní soud by takto zcela nepřiměřeně a předčasně zasahoval do rozhodovací činnosti obecných soudů, pokud se posouzení relevantnosti důkazů pro meritum věci, jejich provádění, hodnocení a následného vyvozování závěrů pro konečné rozhodnutí týče.

Vycházeje ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a obsahu námitek stěžovatele, nemohl se za tohoto procesního stavu návrhem věcně zabývat, pročež došlo ve shodě se zákonným příkazem k jeho odmítnutí [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. října 2010

Pavel Holländer

soudce zpravodaj