Constitutional Court dismisses appeal against civil judgment for lack of extreme legal inconsistency with facts.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a contractor against lower court rulings in a construction contract dispute. The applicant argued that the courts failed to conduct necessary hearings and evidence collection, violating procedural rights. The court declined to intervene because the lower courts' factual findings did not reach the threshold of extreme inconsistency required for constitutional review.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court may annul general court decisions only if legal conclusions are in extreme disagreement with factual findings or do not logically follow from them.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci navrhovatelky A. P., právně zastoupené advokátkou Mgr. Kateřinou Galbovou, Jeremiášova 1422/7b, Praha, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2007 č. j. 18 Co 310/2007-78 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 3. 2007 č. j. 10 C 281/2006-56, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavnímu soudu byl dne 30. 1. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozsudků obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II. Stěžovatelka byla napadeným rozsudkem obvodního soudu zavázána zaplatit vedlejší účastnici cenu za zhotovení a dodání díla, a to na základě smlouvy o dílo, jejímž předmětem bylo zaměření, výroba a montáž kamenných kuchyňských desek dle specifikace. Po předání díla byl vznesen požadavek na úpravu hrany a výměnu jednoho kusu - důvodem bylo předtím schválené doplnění vzniklé spáry malou lištou. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí celou řadu námitek, týkajících se kvality díla a okolnosti jeho předání. Poukazuje na vadu spočívající v nekvalitním materiálu desky, kterou se nepodařilo odstranit ani dodatečným leštěním. Soud prvního stupně neprovedl všechny navržené důkazy, načež dospěl soud k nesprávným skutkovým a právním zjištěním. Soud neprovedl výslech stěžovatelky, ačkoliv tento byl opakovaně navrhován a ačkoliv byla k jeho provedení předvolána. Účastníci řízení nebyli poučeni podle ustanovení § 119a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). V odvolacím řízení soud rozhodl bez toho, aniž by žalobkyně řádně formulovala žalobní petit a soud sám za ni formuloval a vyčíslil náklady řízení. Podané dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.
III. Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatelka polemizuje s hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995
sp. zn. III. ÚS 84/94
, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994
sp. zn. III. ÚS 23/93
, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).
Obecný soud v každé fázi řízení váží, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit, řečeno jinými slovy posuzuje též, nakolik se jeví návrhy stran na doplňování dokazování důvodné. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné pravomoci obecného soudu. Z principu rovnosti účastníků nevyplývá, že by byl obecný soud povinen vyhovět všem důkazním návrhům účastníků řízení; případně, že by důkazy provedené z jejich podnětu měly být učiněny v nějakém úměrném poměru. Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu. Namítá-li stěžovatelka, že v řízení před obecnými soudy nebyl proveden jí navržený důkaz, ač o to opakovaně žádala, nutno s ohledem na výše uvedené podotknout, že není povinností soudu provést každý navržený důkaz, ale pakliže se soudce rozhodne důkaz neprovést, musí v odůvodnění rozhodnutí uvést důvody, pro které se tak nestalo. Je sice pravdou, že z odůvodnění rozsudku obvodního soudu takové skutečnosti nevyplývají, nicméně z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je zřejmě, že stěžovatelka měla být vyslechnuta k otázce funkcí jednotlivých osob ve firmě, což nebylo soudem považováno s ohledem na předmět sporu za podstatné.
Stěžovatelka poukazuje ve svém návrhu mimo jiné na tu skutečnost, že se jí nedostalo poučení dle ustanovení § 119a o. s. ř. Z vyžádaného soudního spisu vyplývá, že účastníci měli v průběhu soudního řízení dostatečný prostor pro uplatnění svých námitek, že došlo ke skutkovému objasnění stavu věci a že byli též řádně právně zastoupeni. Ústavnímu soudu se tak jeví jako příliš formalistické rušit napadená rozhodnutí pouze z důvodů uvedeného procesního opomenutí, které zřejmě nemohlo mít vliv na vlastní meritorní rozhodnutí.
Ze shora uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2010
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu