Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of remedies not met.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by PROTV, s. r. o., declaring it inadmissible under Section 75 of the Constitutional Court Act. The applicant had simultaneously filed an appeal to the Supreme Court, meaning the lower court proceedings were not definitively concluded. The Court ruled that the principle of subsidiarity requires exhausting all available remedies, including appeals, before seeking constitutional review, making the complaint premature.
Legislator-Regeste
KI-generiertSection 72 paragraph 3 of the Constitutional Court Act; Section 75 paragraph 1 of the Constitutional Court Act: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law, including ordinary appeals, as the principle of subsidiarity requires finality of lower court proceedings before constitutional review.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou ve věci stěžovatelky PROTV, s. r. o., Duškova 45, Praha 5, právně zastoupené advokátem Mgr. Lubošem Havlem, se sídlem Advokátní kanceláře Na Pankráci 30a/404, Praha 4 - Pankrác, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2010 č. j. 3 Cmo 300/2009-143 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2009 č. j. 37 Cm 2/2007-106, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
I. Ústavnímu soudu byl dne 30. 8. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozsudků obecných soudů. Své podání spojila stěžovatelka s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze.
Předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ust. § 75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) - s výjimkou návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 75 odst. 1, věta za středníkem, § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
II. Z předmětné ústavní stížnosti vyplývá, že si stěžovatelka souběžně podala též dovolání k Nejvyššímu soudu a jelikož není jisto, zda bude dovolání připuštěno, navrhuje, aby Ústavní soud do doby rozhodování Nejvyššího soudu řízení o ústavní stížnosti přerušil.
Z ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu mimo jiné vyplývá, že Ústavní soud nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky, a že tedy stěžovatelka je povinna vyčerpat oba druhy prostředků, s výjimkou obnovy řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena, a mimořádného opravného prostředku schopného odmítnutí z důvodů závisejících na uvážení rozhodujícího orgánu ve smyslu § 75 odst. 1 věta za středníkem cit. zákona. Podala-li stěžovatelka ve své věci též dovolání, je zřejmé, že dle jejího náhledu nebylo řízení v soustavě obecných soudů definitivně ukončeno. Za takových okolností však nelze dohledat prostor pro aktuální řízení před Ústavním soudem, neboť institut ústavní stížnosti je založen na principu subsidiarity.
Současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Stěžovatelka ani Ústavní soud nemohou předvídat, zda dovolání bude Nejvyšším soudem vyhověno či nikoliv. Za dané situace je podání ústavní stížnosti předčasné. K výše uvedenému srovnej též např. usnesení III. ÚS 101/95, Sb.n.u., sv. 4, str. 351, příp. dosud nepublikované usnesení IV. ÚS 178/06.
Ústavní soud nemá též důvod na rozhodnutí Nejvyššího soudu dále vyčkávat, neboť by tím jednak zbytečně prodlužoval řízení o ústavní stížnosti, a jednak nepřímo pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, což však - jak již uvedeno - vhodné není.
Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 30. září 2010
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj