Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1455/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.1455.10.2 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process due to missing statutory grounds in criminal appeal. The court rejects the claim that the lower court failed to warn the appellant. The decision upholds the requirement for formal compliance over substantive argumentation. The court finds no violation of the right to a fair trial. The appeal is rejected as clearly unfounded under the relevant law.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1455/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a criminal defendant against the Supreme Court's rejection of his appeal. The appellant argued that the lower court violated his right to a fair process by failing to warn him of formal defects in his appeal document. The court determined that the appeal contained all necessary legal elements and that the lower court's duty to warn arises only from missing elements, not from discrepancies between the appellant's stated grounds and their actual arguments. Consequently, the court found no violation of constitutional rights and rejected the complaint as clearly unfounded.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 265f odst. 1 trestního řádu; § 265h odst. 1 trestního řádu: The duty to warn an appellant of defects in their appeal arises only from the absence of statutory elements, not from inconsistencies between the appellant's stated grounds and their actual arguments.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal criminal appeal formalities right to fair process statutory notice obligation unfounded complaint rejection

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 265f odst. 1 trestního řádu
Podle přesvědčení stěžovatele jím předložené dovolání nesplňovalo požadavky dané v § 265f odst. 1 trestního řádu, a proto měl být, v souladu s ustanovením § 265h odst.
§ 265h odst. 1 trestního řádu
1 trestního řádu, a proto měl být, v souladu s ustanovením § 265h odst. 1 trestního řádu soudem prvého stupně vyzván, aby v zákonné lhůtě dvou týdnů předmětné vady podání odstranil.
§ 265b odst. 1 písm. b) trestního řádu
Stěžovatel v ústavní stížnosti konstatuje, že, ač jeho dovolání uvádí dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. b) trestního řádu, neobsahuje žádnou další argumentaci ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu, obsahuje však argumentaci ve vztahu k § 265b odst.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
čl. 36 Listiny základních práv a svobod

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti A. Ch., právně zastoupeného Mgr. Ing. Pavlem Kejlou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 1, Jungmannova 31, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. 5 Tdo 56/2010-483, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. února 2009, sp. zn. 3 T 80/2008-353, byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 a 3 písm. a) a c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona v tehdy platném znění a trestného činu porušení povinností v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 trestního zákona ve znění platném do 31. prosince 2007, a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, a dále mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené náhradu škody ve výši 5.870.000,- Kč. Usnesením ze dne 7. července 2009, sp. zn. 9 To 169/2009-438 Městský soud v Praze odvolání stěžovatele zamítl jako nedůvodné. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu ČR bylo odmítnuto dovolání stěžovatele.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že napadeným usnesením Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 5 To 56/2010 (správně 5 Tdo 56/2010), bylo zamítnuto (správně odmítnuto), jeho dovolání z důvodu daného v ustanovení § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu, neboť podle dovolacího soudu bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b trestního řádu.

Stěžovatel v ústavní stížnosti konstatuje, že, ač jeho dovolání uvádí dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. b) trestního řádu, neobsahuje žádnou další argumentaci ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu, obsahuje však argumentaci ve vztahu k § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, aniž by v dovolání na uvedené ustanovení odkázal.

Podle přesvědčení stěžovatele jím předložené dovolání nesplňovalo požadavky dané v § 265f odst. 1 trestního řádu, a proto měl být, v souladu s ustanovením § 265h odst. 1 trestního řádu soudem prvého stupně vyzván, aby v zákonné lhůtě dvou týdnů předmětné vady podání odstranil. Současně měl být upozorněn, že jinak bude jeho dovolání bez dalšího odmítnuto. V případě, že by soud prvého stupně a soud dovolací respektovaly zákonné právo stěžovatele být upozorněn na vady dovolání, využil by této možnosti a k odmítnutí dovolání by nedošlo.

S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 3 T 80/2008, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.

Podle ustanovení § 265f odst. 1 trestního řádu musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3 trestního řádu) uvedeno proti kterému rozhodnutí směřuje (a), jaký výrok (b), v jakém rozsahu (c) i z jakých důvodů (d) napadá a čeho se odvolatel domáhá (e), včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2, o které se dovolání opírá (f). Při absenci některého z bodů je na soudu prvého stupně, aby dovolatele vyzval k odstranění vad podání (viz § 265h odst. 1 trestního řádu).

Jak se ze spisu nalézacího soudu podává, na č.l. 465-476 je založeno podání, označené jako odvolání, sepsané právním zástupcem stěžovatele. V tomto mimořádným opravném prostředku jsou konkretizovány zákonné náležitosti dovolání. Na č.l. 465 je uvedeno napadené rozhodnutí (a); specifikace výroku (b) a rozsah (c) "napadené usnesení v celém rozsahu" jsou uvedeny na č.l. 466 a také v návrhu na č.l. 476; dovolací důvody (d) představují podstatnou částí podání a jsou uvedeny v kapitolách IV., V. a VI. na č.l. 468-475; požadavek stěžovatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu (e) je rovněž v závěrečném návrhu č.l. 476; konkretizace dotčených ustanovení trestního řádu (f) je uvedena na č.l. 466. Z uvedeného výčtu je tedy patrné, že dovolání stěžovatele obsahovalo veškeré zákonné náležitosti jež mu stanoví zákon. Zákonná poučovací povinnost soudu prvého stupně nastává při absenci některé ze stanovených náležitostí, nikoliv z jejich souladnosti s představami odvolatele, resp. ze souladu vlastního obsahu dovolání. Tedy například pokud by byl označen jeden výrok, přičemž dovolatel by chtěl ve skutečnosti brojit proti jinému, nelze takové pomýlení považovat za důvod k obligatornímu poučení o náležitostech dovolání dle § 265h odst. 1 trestního řádu. Pokud tak stěžovatel v daném případě odůvodnil dovolání a důvody označil nepřípadným zákonem specifikovaným důvodem, není důsledek takovéhoto pochybení možno vyčítat nalézacímu soudu, ale pisateli dovolání.

Vyjma výše uvedené námitky, kterou Ústavní soud nepovažuje za důvodnou, neuvedl stěžovatel žádnou jinou skutečnost, která by svědčila o zásahu do jeho základních práv. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. září 2010

Miloslav Výborný v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu