Constitutional Court dismissed the complaint as untimely, noting the 60-day deadline expired long before filing. The court ruled the complaint inadmissible due to procedural delay. The court held that the 60-day deadline for constitutional complaints is mandatory and cannot be extended. The court found the complaint untimely and dismissed it without examining the merits of the case. The court noted the complaint was filed well after the 60-day deadline expired. The court dismissed the complaint as untimely and inadmissible. The court held that the 60-day deadline for constitutional complaints is mandatory and cannot be extended. The court found the complaint untimely and dismissed it without examining the merits of the case. The court noted the complaint was filed well after the 60-day deadline expired.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant J. H. against a criminal judgment. The applicant argued the lower court's decision was based solely on presumptions, but the court found the complaint untimely as it was filed over 60 days after the final ruling. The court ruled that the 60-day deadline for filing constitutional complaints is mandatory and cannot be extended, rendering the complaint inadmissible without examining its merits.
Legislator-Regeste
KI-generiertLaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 72 para. 3; The 60-day deadline for filing a constitutional complaint is mandatory and cannot be extended; failure to meet this deadline renders the complaint inadmissible.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. H., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 10. 2008 sp. zn. 1 T 100/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 8. 7. 2010, stěžovatel požádal o přezkoumání v záhlaví uvedeného odsuzujícího rozsudku, jehož závěry jsou dle jeho názoru postaveny pouze na domněnkách.
Z obsahu listin, které si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že napadeným rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví dle § 221 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Současně bylo rozhodnuto o náhradě způsobené škody. Odvolání stěžovatele Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 1. 2009 sp. zn. 5 To 462/2008 zamítl a následně podané dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 5. 2009 sp. zn. 6 Tdo 582/2009 odmítl jako nepřípustné. Uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo doručeno stěžovateli uložením zásilky u pošty dne 23. 6. 2009 (fikce doručení nastala desátým dnem od uložení) a jeho obhájci dne 23. 6. 2009.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému přezkumu, je povinen prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud připomíná, že jde o lhůtu kogentní, jejíž nedodržení nemůže Ústavní soud prominout.
Posledním rozhodnutím ve věci je usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání stěžovatele, které bylo obhájci stěžovatele doručeno dne 23. 6. 2009 a stěžovateli desátým dnem od uložení zásilky dne 23. 6. 2009. Pokud byla ústavní stížnost podána až dne 7. 7. 2010, stalo se tak zjevně daleko po uplynutí stanovené 60ti denní lhůty.
Z výše uvedených důvodů, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako opožděně podaný návrh.
Ústavní soud nepřehlédl, že návrh stěžovatele trpí dalšími formálními nedostatky, a že stěžovatel není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. K odstranění těchto vad však stěžovatele nevyzýval, neboť ani jejich náprava by nic nemohla změnit na tom, že ústavní stížnost není pro opožděnost přijatelná k meritornímu projednání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. září 2010
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj