Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 1907/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.1907.10.1 KI-generiert

Constitutional Court allows appeal against exequatur costs ruling violating fair trial rights via retroactivity.

Geschäftsnummer III.ÚS 1907/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Gutgeheissen (Allowed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic allowed the appeal against a regional court's decision to order the applicant to pay exequatur costs. The applicant argued that applying the old exequatur rules violated the principle against retroactive application of law. The court ruled that the new law's intertemporal provisions were insufficient, requiring the old rules to apply to proceedings started before the new law took effect to ensure a fair trial.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 89 exekučního řádu; § 36 odst. 1 Listiny: The principle against retroactive application of law requires applying the exequatur rules in force at the time proceedings commenced when the new law lacks specific intertemporal provisions.

Schlagwörter

KI-generiert
principle against retroactivity exequatur costs fair trial rights intertemporal provisions constitutional review procedural justice exequatur proceedings

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 89 exekučního řádu
K aplikaci ustanovení § 89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31.12.2007, na exekuční řízení zahájená v době účinnosti tohoto ustanovení
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
§ 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud poté, co shledal, že jsou splněny podmínky podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu pro upuštění od ústního jednání, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Proto Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení § 82 odst.
§ 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu
a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci zrušil.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

K aplikaci ustanovení § 89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31.12.2007, na exekuční řízení zahájená v době účinnosti tohoto ustanovení

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila - ze dne 31. srpna 2010

sp. zn. III. ÚS 1907/10

ve věci ústavní stížnosti MJM Litovel, a. s., se sídlem Litovel, Cholinská 1048/19, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 25. 2. 2010 č. j. 40 Co 1040/2009-67, kterým byla zastavena exekuce a stěžovatelce coby oprávněné v exekučním řízení byla uložena povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce.

Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 25. 2. 2010 č. j. 40 Co 1040/2009-67 se zrušuje.

Odůvodnění

I. 1. Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňovala náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení odvolacího soudu, vydané v rámci exekučního řízení.

2. Ústavní stížností napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci potvrdil usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2009 č. j. 46 Nc 4380/2003-6, kterým zastavil exekuci proti povinné společnosti CEVA - TRANS, s. r. o., a stěžovatelce [oprávněné v zastaveném exekučním řízení dle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.] uložil, s poukazem na ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 347/2007 Sb., povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. MUDr. Radanu Kučovi z titulu nákladů exekuce částku 4 165 Kč náhrady hotových výdajů, paušálně stanovených podle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti dovozuje, že napadené rozhodnutí je protiústavní, jelikož je v kolizi se zásadou zákazu pravé retroaktivity; je názoru, že absentují-li v zákoně č. 347/2007 Sb. intertemporální ustanovení, je nutno - s odkazem na nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn. IV. ÚS 314/09

ze dne 5. 5. 2009 (N 110/53 SbNU 375) - všechna exekuční řízení zahájená před nabytím jeho účinnosti (tj. před dnem 1. 1. 2008) posuzovat podle § 89 exekučního řádu ve znění účinném do dne 31. 12. 2007, pročež jí povinnost k náhradě hotových výdajů soudnímu exekutorovi - nebylo-li na její straně shledáno procesní zavinění na zastavení exekuce - ukládána být neměla.

II. 4. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ve vyjádření k ústavní stížnosti (coby účastníka řízení před Ústavním soudem) toliko uvedl, že stěžovatelčino právo garantované v ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny napadeným usnesením zasaženo nebylo.

5. Vedlejší účastníci se postavení vedlejších účastníků řízení o ústavní stížnosti vzdali.

III. 6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.

7. Ústavní soud poté, co shledal, že jsou splněny podmínky podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu pro upuštění od ústního jednání, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

IV. 8. Ústavní soud předesílá, že totožnou právní otázku, již stěžovatelka nyní otevřela, posuzoval již např. v nálezech ze dne 29. 7. 2009

sp. zn. I. ÚS 1851/09

(N 172/54 SbNU 181), ze dne 4. 6. 2009

sp. zn. I. ÚS 969/09

(N 132/53 SbNU 665), jakož i ze dne 5. 5. 2009

sp. zn. IV. ÚS 314/09

(a mnoha dalších), na něž odkazuje povýtce i stěžovatelka ve své ústavní stížnosti. Právní základna tam vyjádřených názorů byla přitom Ústavním soudem ustavena již v nálezu dřívějším ze dne 10. 3. 2009

sp. zn. III. ÚS 455/08

(N 51/52 SbNU 511) ve věci, jež implikovala hodnocení aplikace ustanovení § 89 exekučního řádu ve vztahu k jeho novele, provedené zákonem č. 347/2007 Sb., rovněž.

9. V nálezu

sp. zn. IV. ÚS 314/09

(a podobně v dalších výše označených) Ústavní soud konstatoval porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), neboť dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace důsledků založených zákonem č. 347/2007 Sb. ve vztahu k ustanovení § 89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007, je "nutno pro posouzení intertemporality založené předmětnou novelou analogicky vycházet z maximy vyjádřené v ustanovení § 129 exekučního řádu a výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007".

10. Tento závěr se plně vztahuje i na nyní projednávanou věc, a je pro Ústavní soud zde závazný, neboť čl. 89 odst. 2 Ústavy dopadá i do jeho poměrů, není-li zde kvalifikovaný důvod k odchylce. Výslovná oponentura odvolacího soudu, vtělená do napadeného rozhodnutí, je tím zcela bezcenná.

11. V podrobnostech proto postačí na shora označená rozhodnutí Ústavního soudu, jež jsou jak soudu, tak stěžovatelce známy, odkázat; i z dalších tam obsažených důvodů napadené rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí, a to očividně.

12. Není od věci připomenout rovněž tam obsažené obiter dictum, vyjádřené ve vztahu k ústavněprávní interpretaci "sporného" ustanovení § 89 exekučního řádu v novelizovaném znění; zde Ústavní soud uvedl, že "větu druhou § 89 exekučního řádu nutno tudíž interpretovat v návaznosti na větu první předmětného ustanovení, tj. v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného je povinnost oprávněného hradit paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi odvislá od posouzení míry jeho zavinění na zastavení exekuce".

V. 13. Řečené vede k závěru, shodnému s tím, jenž byl vysloven v předchozích obdobných věcech, že Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci napadeným usnesením právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny, skutečně porušil. Proto Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci zrušil.