Constitutional Court dismisses complaint regarding lawyer fee calculation and travel expense reimbursement in Czech Republic.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against lower court decisions regarding lawyer fees and travel expenses. The applicant argued that the courts' refusal to reimburse full travel costs and lost time for a substitute lawyer violated her right to legal aid and defense. The court held that the lower courts correctly interpreted the relevant regulations and that the complaint lacked merit as it did not touch upon constitutionally protected rights.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court rejects constitutional complaints where the lower courts have reasonably interpreted statutory regulations regarding lawyer remuneration and expenses, as such complaints do not constitute a violation of constitutionally guaranteed rights.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma ve věci stěžovatelky JUDr. H. H., právně zastoupené Mgr. Josefem Bartončíkem, advokátem se sídlem Koliště 55, Brno, proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 10. 2009 sp. zn. 1 T 22/2009 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2009 sp. zn. 4 To 292/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti brojí stěžovatelka proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů a tvrdí, že státní garanci hrazení nákladů ustanoveného obhájce je nutno z ústavního hlediska chápat jako vytvoření nezbytných materiálních podmínek realizace práva na právní pomoc ve smyslu čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V konečném důsledku postupem soudů došlo i k porušení práva na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným usnesením okresního soudu byla stěžovatelce jako ustanovenému obhájci přiznána odměna a náhrada hotových výdajů dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen advokátní tarif) ve výši 39.334,- Kč včetně DPH. Oproti předloženému návrhu jí soud nepřiznal cestovní výdaje u cesty uskutečněné dne 28. 4. 2009 (účast u hlavního líčení u Okresního soudu v Opavě) ve výši 1.889,- Kč a náhradu za promeškaný čas ve výši 1.000,- Kč. V případě veřejného zasedání konaného dne 18. 8. 2009 u Krajského soudu v Ostravě nepřiznal účtované cestovní výdaje ve výši 2.129,- Kč a náhradu za promeškaný čas ve výši 1.000,- Kč, ale pouze náhradu cestovních výdajů ve výši 439,- Kč a náhradu za promeškaný čas 400,- Kč. Proti tomuto usnesení stěžovatelka podala stížnost, která byla Krajským soudem v Ostravě zamítnuta.
Stěžovatelka, jak uvedla v ústavní stížnosti, jako ustanovený obhájce udělila substituční plnou moc k zastupování v trestním řízení vedeném Okresním soudem v Opavě Mgr. Soni Hrubé, advokátní koncipientce JUDr. Michaela Bartončíka, Ph.D., advokáta se sídlem AK v Brně, aby se za ni zúčastnila výslechu svědka ve Věznici v Oráčově dne 23. 3. 2009. Tohoto vyšetřovacího úkonu se stěžovatelka jako ustanovený obhájce nemohla osobně účastnit, neboť ve stejný den se konaly výslechy dalších svědků v předmětné trestní věci na Policii ČR v Hlučíně. S ohledem na skutečnost, že Mgr. Soňa Hrubá měla nastudovánu problematiku této trestní věci, bylo jednoznačně nejlogičtějším, časově nejekonomičtějším a především pro klienta nejvýhodnějším postupem, aby zastoupila i při hlavním líčení u okresního soudu a veřejném zasedání u krajského soudu, kterých se stěžovatelka jako ustanovený obhájce opět nemohla zúčastnit.
Stěžovatelka má za to, že se krácení náhrady hotových výdajů u cesty k hlavnímu líčení konanému u Okresního soudu v Opavě jeví jako postup zcela svévolný, porušující tak základní princip právního státu zakotvený v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Právo advokáta na odměnu a náhradu hotových výdajů je součástí vztahu mezi advokátem a jeho klientem. Odměnu a náhradu hotových výdajů advokátovi sice nejprve poskytne stát, avšak je to právě klient, který, pokud byl pravomocně uznán vinným, odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci v konečném výsledku nahradí.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
Ústavní soud dále předesílá, že se již opakovaně zabýval rozhodováním obecných soudů o odměně za zastupování v případech advokátů v řízení soudem ustanovených, přitom konstatoval, že aplikace a interpretace vyhlášky č. 177/1996 Sb. je zásadně věcí právních úvah obecných soudů a není úkolem ústavního soudnictví rozhodovat o tom, jak má být vypočítávána odměna advokátů (např. rozhodnutí
sp. zn. II. ÚS 2722/09
,
III. ÚS 341/97
a další).
V posuzované věci obecné soudy přezkoumatelně vyložily, o která ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. svá rozhodnutí opírají. Již soud I. stupně, který stěžovatelce přiznal na odměně a náhradě nákladů včetně DPH částku 39 334,- Kč a nepřiznal stěžovatelkou dále účtované částky (cestovní výdaje a náhrada za promeškaný čas) za účast na hlavním líčení a účast u veřejného zasedání, v odůvodnění svého rozhodnutí objasnil, proč se neztotožnil s výpočtem stěžovatelky, a uvedl, z jakých důvodů tyto účtované výdaje nepovažuje za účelně vynaložené. Proto přiznal stěžovatelce pouze náhradu cestovních výdajů a náhradu za promeškaný čas ve výši, v jaké by vznikly, pokud by se těchto úkonů zúčastnila sama stěžovatelka, nikoli advokátní koncipientka se substituční plnou mocí sídlící v obvodu jiného soudu, než u kterého byla stěžovatelka ustanovena obhájcem.
Na odůvodnění napadených rozhodnutí, která Ústavní soud považuje za ústavně konformní, tak lze zcela odkázat se závěrem, že porušení žádného ústavně zaručeného práva stěžovatelky v daném případě shledáno nebylo (k namítanému porušení čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv ani dojít nemohlo, neboť citované ustanovení se předmětu ústavní stížnosti nijak nedotýká).
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 2. září 2010
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu