Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 2199/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.2199.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against business dissolution due to partner conflicts as not justified.

Geschäftsnummer III.ÚS 2199/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by three partners against the dissolution of their company. The applicants argued that lower courts' interpretation of the Business Companies Act violated their fundamental rights by ignoring the specific circumstances of the conflict. The court rejected this claim, ruling that the interpretation was not an extreme excess and did not violate constitutional rights.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints against the interpretation of simple law are inadmissible unless they represent extreme excesses violating constitutional rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint business company dissolution partner conflict fundamental rights interpretation of law extreme excess constitutional review

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 68 odst. 6 písm. c) obch. zák.
§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
není významné, který ze společníků rozpory mezi nimi zavinil, je z uvedeného ustanovení "do té míry zřejmý, že založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže".
čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 2. září 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelů 1) H. B., 2) V. Š. a 3) K. T., zastoupených Mgr. Pavlem Císařem, advokátem se sídlem Malá 6, 301 00 Plzeň, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2010 č. j. 29 Cdo 4837/2008-171, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. dubna 2008 č. j. 14 Cmo 306/2007-136 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2007 č. j. 33 Cm 133/2006-104, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností stěžovatelé napadli v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo rozhodnuto (usneseními Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze) o zrušení obchodní společnosti, jejímiž byli společníky a nařízena její likvidace; a dále Nejvyšším soudem o odmítnutí jejich dovolání. Jak se podává z obsahu odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, dle něj závěr, že pro zrušení společnosti ve smyslu § 68 odst. 6 písm. c) obch. zák. není významné, který ze společníků rozpory mezi nimi zavinil, je z uvedeného ustanovení "do té míry zřejmý, že založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže".

V rámci svých stížnostních bodů stěžovatelé podrobně rozvedli jakým způsobem navrhovatel (takto vedlejší účastník v řízení před Ústavním soudem) k jejich újmě jako společník s 50% obchodním podílem znemožňoval jakoukoliv reálnou součinnost společníků, resp. v důsledku toho činnost předmětné společnosti, a jak coby jediný jednatel postupoval při realizaci právních úkonů společnosti. Mají za to, že výklad ustanovení § 68 odst. 6 písm. c) obch. zák. (v němž jsou obsaženy důvody zakládající zrušení obchodní společnosti) ze strany obecných soudů, jež tyto skutečnosti z pohledu interpretace jeho znění v části "společnost nemůže vykonávat činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky" nezohlednily, zakládá dotčení v jejich ústavně zaručených základních právech, zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Proto se domáhali, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další).

V posuzované záležitosti stěžovatelů interpretace relevantního právního rámce provedená obecnými soudy dle přesvědčení Ústavního soudu výrazem svévole není a zásah do uvedených základních práv nezakládá; je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 303/04

,

III. ÚS 677/07

,

IV. ÚS 1181/07

), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález

sp. zn. Pl. ÚS 85/06

).

S ohledem na to byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. září 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu