Constitutional Court dismisses appeal as inadmissible due to lack of exhaustion of remedies via appeal for confusion.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by two individuals against a regional court's dismissal of their appeal. The applicants argued that their right to a fair trial was violated because their appeal was rejected for being late. The court determined the complaints were inadmissible because the applicants failed to utilize the available remedy of an appeal for confusion before seeking constitutional review.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu: An appeal for confusion must be exhausted before a constitutional complaint is admissible regarding a rejected appeal.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Mgr. L. M. a 2. E. M., obou zastoupených Mgr. Josefem Smutným, advokátem v Pardubicích, tř. Míru 66, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 25. 2. 2010 č. j. 18 Co 562/2009-152, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností ze dne 21. 6. 2010, doplněnou dne 27. 7. 2010, se stěžovatelé domáhají zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 25. 2. 2010 č. j. 18 Co 562/2009-152. Dle stěžovatelů bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina".
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že návrh stěžovatelů je nepřípustný.
Z kopie napadeného usnesení se podává, že stěžovatelé dne 8. 10. 2009 podali odvolání proti rozhodnutí Státního notářství v Pardubicích ze dne 22. 7. 1966 sp. zn. D 723/65. Tvrdili, že dědické rozhodnutí není pravomocné, neboť nikdy nebylo doručeno jejich právnímu předchůdci (účastníku dědického řízení). Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 25. 2. 2010 č. j. 18 Co 562/2009-152 jejich odvolání zamítl pro opožděnost dle § 218 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ve znění do 31. 12. 1991.
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatelé ústavní stížností napadají usnesení odvolacího soudu, kterým bylo "zamítnuto" jejich odvolání z důvodu opožděnosti. Pro takové případy poskytuje právní řád České republiky procesní prostředek ochrany práv, kterým je žaloba pro zmatečnost dle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který nespadá pod výjimku uvedenou v § 75 odst. 1 (za středníkem) zákona o Ústavním soudu, tedy rozhodnutí o tomto opravném prostředku nezávisí na uvážení soudu.
Přestože krajský soud v odvolacím řízení (dědickém) aplikoval právní úpravu občanského soudního řádu v příslušném (dřívějším) znění (a to pro posouzení zastoupení v dědickém řízení a nabytí právní moci dědického rozhodnutí, a pro svůj postup při formulování výroku napadeného usnesení), a odvolání pro opožděnost "zamítl" a nikoliv "odmítl" (jak to v případě opožděnosti odvolání stanoví právní úprava od 1. 1. 2001), není zde důvodu, aby stěžovatelům byla upírána možnost podání prostředku ochrany - žaloby pro zmatečnost, jež byla zavedena do občanského soudního řádu od 1. 1. 2001 a jež by umožnila stěžovatelům domáhat se svých práv a obecnému soudu důkladně se zabývat a provést dokazování k stěžovateli namítaným skutečnostem. Žalobu pro zmatečnost je možno podat, mimo jiné, proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo "odmítnuto" odvolání; jde tedy dle výslovné právní úpravy od 1. 1. 2001 občanského soudního řádu také o případ "odmítnutého" opožděného odvolání dle § 218a občanského soudního řádu. Ústavní soud má za to, že skutečnost, že u opožděného odvolání soudy do 31. 12. 2000 vyslovovaly "zamítnutí" [dle § 218 odst. 1 písm.a) o. s. ř.] namísto "odmítnutí", nemění nic na podstatě, že jde o neprojednání odvolání pro opožděnost.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud je vázán zásadou subsidiarity (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, a rovněž pro něj platí čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny, postupoval Ústavní soud dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl pro nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2010
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu