Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 2208/10 ECLI:CZ:US:2010:1.US.2208.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of legal remedies in execution proceedings.

Geschäftsnummer I.ÚS 2208/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaints filed by individuals and a company against the Supreme Court's decision. The applicants argued that their fundamental rights were violated regarding the exclusion of an execution administrator, but the lower courts confirmed that such exclusion can only be decided within execution proceedings under specific statutory rules. The Court ruled the complaints inadmissible because the applicants had not exhausted all available legal remedies, specifically the objection to the administrator's bias within the execution proceedings, thereby satisfying the principle of subsidiarity.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all other legal remedies provided by the legal order, including objections available within the specific procedural context.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies principle of subsidiarity execution proceedings constitutional complaint inadmissibility exclusion of administrator bias objection legal remedies

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity.
čl. 83 Ústavy
§ 338j o. s. ř.
§ 338j o. s. ř. o jeho vyloučení.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 19. srpna 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů a) M. K., b) JUDr. K. D. a c) RECYPLASTIC s. r. o., IČ 25135635, se sídlem Jiráskova 1519, 251 01 Říčany, zastoupených Mgr. Janem Zemanem, advokátem, se sídlem Ostrovní 2063/7, 110 00 Praha 1, proti výroku III. a IV. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2010 č. j. 14 Cmo 79/2010-250, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 29. 7. 2010 a doručenou Ústavnímu soudu dne 30. 7. 2010 se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (byť znění petitu ústavní stížnosti napadá usnesení jako celek, z obsahu ústavní stížnosti a argumentace stěžovatelů je jednoznačné zřejmé, že napadány jsou pouze výroky III. a IV.) s tvrzením, že jím byla porušena jejich základní práva zaručená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").

Napadenými výroky III. a IV. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2010 č. j. 14 Cmo 79/2010-250 bylo odmítnuto odvolání stěžovatelů a) a b) a potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2009 č. j. 72 Cm 299/2007-223 s odůvodněním, že správce podniku byl ustanoven v rámci exekučního řízení a pouze v exekučním řízení tak lze rozhodnout podle ust. § 338j o. s. ř. o jeho vyloučení.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.

Jelikož napadenými výroky usnesení vrchního soudu bylo potvrzeno usnesení městského soudu, když obecné soudy dospěly k závěru, že návrhu stěžovatelů není možno vyhovět (vyloučení správce podniku), neboť správce podniku byl ustanoven v rámci exekučního řízení a pouze v exekučním řízení tak lze rozhodnout podle ust. § 338j o. s. ř. o jeho vyloučení, nelze než ústavní stížnost stěžovatelů vzhledem k výše uvedenému považovat za nepřípustnou. Jinak řečeno, stěžovatelé mohou vznést námitku podjatosti správce podniku v rámci exekučního řízení, tj. existují jiné právní prostředky, skrze něž stěžovatelé můžou chránit svá práva (obdobně usnesení

sp. zn. I. ÚS 2594/09

ze dne 12. 10. 2009).

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. srpna 2010

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj