Concurs administrator dismissed for lack of standing and insufficient reasoning in constitutional complaint.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a former administrator of a bankrupt entity. The applicant argued that the lower courts failed to provide sufficient reasoning for dismissing his appeal and removing his administrative role. The court determined the complaint was inadmissible because the administrator lacks standing to challenge decisions ending his tenure and found the lower courts' reasoning adequate.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 8 odst. 6 zákona o konkursu a vyrovnání: A bankruptcy administrator lacks active standing to file a constitutional complaint against a decision terminating their function, and such decisions require only sufficient rather than exhaustive reasoning.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 11. srpna 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti N. T., advokáta, bývalého správce konkursní podstaty úpadce SPORT-TRADING, s. r. o., v likvidaci se sídlem v Praze, zastoupeného Alešem Podrábským, advokátkem, AK se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. 193/20, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 4. 2010 čj. 2 Ko 85/2009-554 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Návrhem přijatým dne 7. 7. 2010 v elektronické podobě opatřeným zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb se N. T. (dále jen "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil výrok I. v záhlaví uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (dále jen "odvolací soud") vydaného v konkursu na majetek úpadce SPORT-TRADING, s. r. o., v likvidaci se sídlem v Praze (dále jen "úpadce").
II. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 19. 6. 2009 Městský soud v Praze (dále jen "konkursní soud") podle ustanovení § 8 odst. 6 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v tehdy platném znění, bez návrhu zprostil stěžovatele funkce správce konkursní podstaty úpadce a ustavil nového správce.
Dne 22. 4. 2010 odvolací soud k odvoláním stěžovatele a zástupce věřitelů IGI EXPERT, s. r. o., se sídlem v Ostravě, rozhodnutí konkursního soudu ze dne 19. 6. 2009 v bodě I. výroku potvrdil (výrok I.) a odvolání IGI EXPERT, s. r. o., odmítl (výrok II.).
III. V části V. ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že podstatou ústavní stížnosti je námitka nepřehledného, vzájemně neprovázaného a strohého odůvodnění rozhodnutí konkursního soudu, z něhož nelze zjistit konkrétní důležité důvody vedoucí k jeho odvolání; tím bylo porušeno právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
V částech II. až IV. stěžovatel konkretizoval důvody svého tvrzení, polemizoval se závěry obecných soudů a poukázal na judikaturu Ústavního soudu ve vztahu k odůvodňování soudních rozhodnutí.
IV. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout z následujících důvodů.
K aktivní legitimaci správce konkursní podstaty k podání ústavní stížnosti:
Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí orgánu veřejné moci aktivně legitimován jen účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo.
Nejvyšší soud ve stanovisku svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. 7. 1998 uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uvedl, že správce konkursní podstaty není účastníkem konkursního řízení. Jako zvláštní procesní subjekt má samostatné postavení jak vůči úpadci, tak vůči konkursním věřitelům a nelze jej považovat za zástupce konkursních věřitelů ani za zástupce úpadce [srov. bod XIX. stanoviska, str. 185 (361)]. Obdobně jako v občanském soudním řízení v případě znalců nebo tlumočníků je ovšem nezbytné zacházet se správcem jako s účastníkem řízení, jde-li o nároky, jež se ho týkají. Tak je tomu např. při rozhodování o odměně správce konkursní podstaty nebo v případě rozhodnutí, kterým soud zprošťuje správce výkonu funkce. Ústavní soud toto stanovisko při posuzování aktivní legitimace správce konkursní podstaty k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí, kterým soud zprostil správce výkonu funkce, v projednávaném případě akceptoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2001 29 Cdo 2291/99, dostupné na http://www.nsoud.cz).
K tvrzenému porušení základního práva na spravedlivý proces nedostatečným odůvodněním soudního rozhodnutí:
Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele o nedostatečném odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 22. 4. 2010 a nesouhlas s právním závěrem obecných soudů o splnění podmínky důležitých důvodů nezbytné ke zproštění funkce správce konkursní podstaty úpadce ve smyslu § 8 odst. 6 zákona o konkursu a vyrovnání.
Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že podle jeho ustálené judikatury je požadavkem spravedlivého procesu, aby soudní rozhodnutí v dostatečné míře uváděla důvody, na nichž byla založena (srov. nález ze dne 12. 7. 2006 III. ÚS 151/06, Sb. n. u., sv. 42, str. 57). Rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován ve světle okolností každého případu; tento závazek nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument; odvolací soud se tak při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího soudu.
V projednávaném případě byl stěžovatel zproštěn funkce správce z důležitých důvodů, jež musely být vyjádřeny v odůvodnění soudních rozhodnutí. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu mj. vyplývá, že po projednání stavu věci se státním zástupcem, se zástupkyní věřitelů JUDr. V. a se stěžovatelem konkursní soud dospěl k závěru, že ho stěžovatel neinformoval o zásadních skutečnostech, nepředkládal mu listiny, dostatečně s ním nekomunikoval, svojí nečinností způsobil patový stav a nečinil řádné vysvětlující a informativní úkony, ačkoliv neúspěšně opakované dražby mu nelze přičítat. Jeho vyjádření k věci konkursní soud neshledal důvodným; naopak byl toho názoru, že podmínky pro jeho zproštění funkce správce byly dány, neboť řádně neplnil své povinnosti vůči soudu a svojí nečinností způsobil současný stav, což stěžovatel plně připustil a uznal. Se závěry konkursního soudu se ztotožnil i soud odvolací, jak plyne z podrobného odůvodnění jeho rozhodnutí ze dne 22. 4. 2010. Podle přesvědčení Ústavního soudu rozhodnutí konkursního i odvolacího soudu byla dostatečně a ústavně relevantním způsobem odůvodněna a tvrzení stěžovatele namítající opak byla zjevně neopodstatněná.
Z vyložených důvodů proto Ústavní soud, neshledav ústavněprávní deficity vážící se k rozhodování obecných soudů v posuzované věci, ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2010
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu