Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirement.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint without a hearing because she failed to engage a mandatory lawyer. Although the applicant had previously received notices about this requirement in multiple prior cases, the Court deemed repeated reminders a formalistic procedure rather than a necessary condition for each new filing. Consequently, the complaint was rejected under the statutory rule that such representation is compulsory for all parties.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint for lack of mandatory lawyer representation even if the applicant was previously informed of this requirement in earlier proceedings.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky L. T., proti nejasně označenému zásahu orgánu veřejné moci, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost stěžovatelky ve věci v záhlaví uvedené.
Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
Stěžovatelka však zastoupena advokátem není.
Stěžovatelka se již v minulosti opakovaně obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. mj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. O tomto nedostatku byla informována např. ve výzvě k odstranění vad ústavní stížnosti ve věci
sp. zn. III. ÚS 96/05
,
sp. zn. III. ÚS 2502/07
,
sp. zn. I. ÚS 1449/08
a ve věci pod
sp. zn. II. ÚS 1208/09
, leč marně.
Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem formalistickým.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Obdobně ve své judikatuře Ústavní soud již rozhoduje (srov. např. usnesení
sp. zn. I. ÚS 1690/10
ze dne 22. 6. 2010).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 10. srpna 2010
Vojen Güttler v. r.
soudce zpravodaj