Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 1463/10 ECLI:CZ:US:2010:2.US.1463.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as clearly unfounded due to lack of new grounds and prior court rejections.

Geschäftsnummer II.ÚS 1463/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against criminal judgments from lower courts. The applicant argued violations of fair trial rights, the presumption of innocence, and personal liberty, but these claims were already addressed and rejected by the appellate and supreme courts. The court dismissed the appeal because the applicant merely repeated previous arguments without providing new evidence or legal grounds, rendering the complaint clearly unfounded under the relevant statute.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court rejects a constitutional complaint as clearly unfounded when the applicant repeats arguments already rejected by lower courts without presenting new facts or legal grounds.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint rejection clearly unfounded appeal repetition of prior arguments fair trial rights violation presumption of innocence criminal procedure review Constitutional Court jurisdiction

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Vycházeje z výše uvedených zásad, neshledal Ústavní soud prostor k vlastnímu přezkumu a nezbylo mu než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
čl. 83 Ústavy
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
čl. 36 odst. 1 Listiny
Podle stěžovatele došlo napadenými rozhodnutími k porušení jeho práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Úmluva").
čl. 40 odst. 2 Listiny
Dále byl podle stěžovatele porušen princip presumpce neviny zaručený čl. 40 odst. 2 Listiny a čl.
čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy
2 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy.
čl. 8 odst. 1 Listiny
Konečně stěžovatel napadá shora označená rozhodnutí obecných soudů z důvodu porušení jeho práva na osobní svobodu zaručeného čl. 8 odst. 1 Listiny.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudce Stanislava Balíka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného Mgr. Janem Kulhánkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem Hořice, Jungmannova 346, proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 18. 3. 2009 sp. zn. 1 T 82/2008, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 7. 2009 sp. zn. 8 To 231/2009 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010 sp. zn. 6 Tdo 47/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 19. 5. 2010, se stěžovatel domáhal zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.

Okresní soud v Chebu uznal stěžovatele vinným z trestného činu omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen "tr. zák.") a trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., a to jako zvláště nebezpečného recidivistu, a uložil mu úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Plzni zamítl jako nedůvodné. Nejvyšší soud pak dovolání odmítl.

Podle stěžovatele došlo napadenými rozhodnutími k porušení jeho práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Úmluva"). Dále byl podle stěžovatele porušen princip presumpce neviny zaručený čl. 40 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy. Podle stěžovatele došlo rovněž k porušení čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy (práva stěžovatele dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě). Konečně stěžovatel napadá shora označená rozhodnutí obecných soudů z důvodu porušení jeho práva na osobní svobodu zaručeného čl. 8 odst. 1 Listiny.

II. Na základě obsahu ústavní stížnosti a spisu Okresního soudu v Chebu, který si Ústavní soud k jejímu posouzení vyžádal, dospěl Ústavní soud k závěru, že je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Ústavní soud není součástí soustavy orgánů činných v trestním řízení a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel v podstatě jen opakuje námitky, které již uplatnil před odvolacím a dovolacím soudem. Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, tyto soudy se stěžovatelovými námitkami zabývaly a neshledaly je důvodnými. Vycházeje z výše uvedených zásad, neshledal Ústavní soud prostor k vlastnímu přezkumu a nezbylo mu než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 3. srpna 2010

Jiří Nykodým

předseda senátu