Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 736/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.736.10.2 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed for exhaustion of remedies and lack of constitutional dimension regarding service of process.

Geschäftsnummer IV.ÚS 736/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings. The applicant argued that their fundamental rights were violated due to improper service of documents and the dismissal of their appeal. The court found the complaint inadmissible because the applicant failed to exhaust legal remedies by filing the appeal late, and the remaining claims lacked a genuine constitutional dimension.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies and the complaint lacks a genuine constitutional dimension.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint service of process procedural deadline subsidiarity principle constitutional dimension fundamental rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a zčásti dle ustanovení § 43 odst.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
1 zákona o Ústavním soudu a zčásti dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 21. července 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. F., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem, AK se sídlem Anenská 8, 602 00 Brno, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 2. 2008 č. j. 16 C 497/2007-24 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2009 čj. 22 Co 171/2009-57 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domníval, že jimi byla porušena jeho základní práva garantovaná ustanoveními čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 3, 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Tato práva byla dle stěžovatelova přesvědčení porušena zejména způsobem, jakým mu soud prvního stupně v řízení doručoval písemnosti. Stěžovateli totiž zpravidla bylo doručováno na adresu, na níž se nezdržoval. Skutečnost, že sám uvedl u svého jména adresu jinou, než na které se zdržoval, přičítá neznalosti následků takového postupu. Tvrzení soudu, obsažené v jednom z napadených rozhodnutí, že na této adrese osobně jednu z písemností převzal, označuje za nepodložené.

Odvolacímu soudu stěžovatel vytýká, že přes objektivně existující pochybnosti stran doručování schválil postup soudu nalézacího, který podané odvolání posoudil jako opožděné.

Skutkový děj netřeba rekapitulovat, neboť je stěžovateli i účastníkům řízení znám.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde však o návrh z důvodů dále vyložených zčásti nepřípustný a ve zbylém rozsahu zjevně neopodstatněný.

Jako nepřípustnou vyhodnotil Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti v záhlaví uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10. Podle ustanovení § 75 odst. 1 č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Z povahy věci přitom musejí být tyto procesní prostředky vyčerpány řádně (jde o projev subsidiarity ústavní stížnosti ve vztahu k ostatním prostředkům ochrany práva). V projednávané věci podal stěžovatel odvolání proti napadenému rozsudku až po zákonem stanovené lhůtě, jejíž počátek určily obecné soudy ústavně konformně, což za řádné vyčerpání opravného prostředku považováno být nemůže.

V rozsahu, v němž směřuje proti usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno (ústavní stížností nenapadené) usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 2. 2009 č. j. 16 C 497/2007 - 46, je pak ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. V tomto rozhodnutí městský soud zcela přesvědčivě a ústavně konformně vyložil, proč bylo soudem prvé instance stěžovatelovo odvolání odmítnuto a proč prvostupňové usnesení potvrdil. Ústavní stížnost pak obsahuje prakticky pouze námitky, na něž Městský soud v Praze dostatečným způsobem reagoval a jež v daném kontextu zcela postrádají ústavněprávní rozměr.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost zčásti podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a zčásti dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 21. července 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu