Constitutional complaint dismissed as premature due to pending appeal violating exhaustion of remedies rule.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaints filed by two individuals against lower court rulings. The applicants argued their fundamental rights were violated but simultaneously filed appeals to the Supreme Court, creating a conflict between the two proceedings. The court ruled that the complaints were premature because the principle of exhaustion of remedies requires all ordinary legal avenues to be exhausted before seeking constitutional relief, and the simultaneous filing of an appeal and a constitutional complaint undermines legal certainty.
Legislator-Regeste
KI-generiertLaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 75 para. 1; The principle of subsidiarity of constitutional complaints requires the exhaustion of all ordinary legal remedies before a constitutional complaint can be admissible.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti 1. Ing. M. K. a 2. Ing. P. K., zastoupeni JUDr. Vítězslavem Menšíkem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Průmyslová 1200/4a, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 22. dubna 2010 č. j. 22 Co 116/2006-232 ve výroku II. a proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2009 č. j. 33 Cdo 1675/2007-207, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 19. července 2010, domáhali podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedli, že současně s ústavní stížností podávají i dovolání k Nejvyššímu soudu a jedno vyhotovení dovolání k ústavní stížnosti připojili. Z obsahu dovolání se zjišťuje, že dovolacím důvodem je posouzení skutkového stavu v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst. 1 písm. c) a § 237 odst. 3 o. s. ř.].
Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona, který vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), s výjimkou návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 75 odst. 1, věta za středníkem, § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Jak vyplývá z obsahu podaného dovolání, došlo v posuzované věci podáním dovolání k souběhu ústavní stížnosti a dovolání. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit.
Současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Stěžovatelé ani Ústavní soud nemohou předvídat, zda dovolání bude Nejvyšším soudem vyhodnoceno jako přípustné či nikoliv; věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci. Za dané situace je podání ústavní stížnosti předčasné. Odmítnutí ústavní stížnosti pak nikterak právo stěžovatelů na případné posouzení napadeného rozhodnutí Ústavním soudem nenarušuje, neboť: "Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku" (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Z výše vyložených důvodů proto soudkyni zpravodajce nezbylo, než předloženou ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 4. srpna 2010
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka