Constitutional Court dismisses appeal against final criminal judgment as clearly unfounded and procedurally inadmissible.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a convicted individual against his criminal conviction and procedural history. The applicant argued that his rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms were violated due to conflicting witness testimony, lack of evidence consideration, and a trial held in his absence. The court determined that the Supreme Court had already comprehensively addressed all objections in its final decision and that the lower courts' findings were reliable based on the evidence presented.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is deemed clearly unfounded and inadmissible if the Supreme Court has already fully resolved the applicant's objections in its final decision on the last available legal remedy.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 3. srpna 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera ve věci navrhovatele Ing. P. M., zastoupeného Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská 51a, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 3. 2010 sp. zn. 4 Tdo 118/2010, Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2009 sp. zn. 3 To 302/2009 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2009 sp. zn. 3 T 56/2009, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky. Uvedl, že byl rozsudkem soudu I. stupně uznán vinným ze spáchání trestného činu útoku na veřejného činitele a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců s podmíněným odkladem výkonu uloženého trestu na zkušební dobu tří roků. Dle jeho přesvědčení je rozhodnutí postaveno pouze na protichůdných a v mnoha případech zmatečných svědeckých výpovědích a tvrzeních, na základě nichž však jak Městský soud v Brně, tak soud II. stupně, k němuž podal odvolání, nemohl dospět k jednoznačnému závěru, jenž by nevzbuzoval pochybnosti, že se trestného činu dopustil. Proto proti usnesení Krajského soudu v Brně podal dovolání, které však Nejvyšší soud odmítl. Postupem všech jmenovaných soudů nebyla v trestním řízení vedeném proti jeho osobě dodržena zásada rovnosti stran - soudy neprovedly jím navrhované důkazy, nezabývaly se řádně znaleckým posudkem, který předložil, rozsudek byl vyhlášen v jeho nepřítomnosti, a to pak považuje za jednání, jenž vedlo k nesprávnému a nespravedlivému rozhodnutí ve věci.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení ze dne 29. 3. 2010 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud se v odůvodnění svého rozhodnutí, jímž dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl s poukazem na zákonná ustanovení vymezující dovolací důvody, na judikaturu svou i Ústavního soudu, se všemi námitkami v dovolání uplatněnými vypořádal a na jeho vyčerpávající obsah lze v dalším odkázat. Pokud jde o skutková zjištění, na základě kterých došlo k odsouzení stěžovatele, pak možno poukázat na odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně, obsahujícího výčet důkazů a z nich učiněných skutkových zjištění, na základě kterých soud I. stupně spolehlivě jednání obviněného, spočívající v útoku na veřejného činitele (při policejní dopravní kontrole), zjistil a kvalifikoval dle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona.
Pro výše uvedené byl návrh směřující proti usnesení Nejvyššího soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh napadající rozhodnutí soudu I. a II. stupně pak jako nepřípustný, když v tomto rozsahu nebrojí proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho tvrzeného práva poskytl [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e), § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 6 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2010
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu