Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1633/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.1633.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses complaint against election results as non-individual act and rejects law amendment request.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1633/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the petitioner's constitutional complaint and associated request to annul the Electoral Commission's record of election results. The petitioner argued that the record violated his right to free choice through issues like the artificial closing clause and the d'Hondt formula. The Court ruled that the record is merely declaratory and lacks individual legal effects, rendering the complaint inadmissible under the Court's jurisdiction.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court lacks jurisdiction over complaints against electoral commission records as they are non-individual declaratory acts without direct impact on specific public subjective rights.

Schlagwörter

KI-generiert
Constitutional Court jurisdiction Electoral Commission record Declaratory act Individual legal act Constitutional complaint inadmissibility

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 odst. 1 písm. d) of the Act on the Constitutional Court
§ 74 of the Act on the Constitutional Court
§ 64 odst. 1 a 2 of the Act on the Constitutional Court
§ 49 odst. 1, 2 a 3 § 50, 51 a 85 of the Electoral Act

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou ve věci stěžovatele P. Č., právně zastoupeného advokátem JUDr. Zdeňkem Koschinem, Štefánikova 48, Praha 5, proti zápisu státní volební komise ze dne 31. 5. 2010, pokud jím tato komise schválila výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, které se konaly ve dnech 28. a 29. května 2010 a ustanovení § 49 odst. 1, 2 a 3 § 50, 51 a 85, část věty ve znění: "která ve volbách získala 1,5 procenta z celkového počtu platných hlasů," zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, v platném znění, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 7. 6. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Prostřednictvím tohoto návrhu se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedeného zápisu Státní volební komise a zrušení výše citované části zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, v platném znění (dále jen "volební zákon"). Stěžovatel spojil své podání s návrhem na odklad vykonatelnosti zápisu Státní volební komise.

Stěžovatel ve svém návrhu brojí proti zápisu Státní volební komise o výsledku parlamentních voleb. Tento právní akt dle jeho názoru porušuje jeho základní ústavní právo na svobodnou volbu svých zástupců, přičemž za problémovou považuje především existenci tzv. umělé uzavírací klauzule, nedodržení zásad poměrného zastoupení a přepočet hlasů podle tzv. d´Hondtovy volební formule.

II. Ústavní soud se návrhem stěžovatele zabýval, přičemž dospěl k závěru, že v případě zápisu Státní volební komise se nejedná o individuální právní akt, kterým by docházelo ke vzniku, změně či zániku práv stěžovatele. V podstatě se jedná o ověřovací úkon, který není nadán konstitutivními právními účinky a nemá tak žádné konkrétní dopady do sféry veřejných subjektivních práv stěžovatele. Vzhledem ke skutečnosti, že zápis o výsledku voleb je toliko aktem deklaratorním, bez přímého dopadu do veřejných subjektivních práv stěžovatele, dospěl Ústavní soud k závěru, že není příslušný ve věci rozhodnout.

Co se týče návrhu na zrušení některých částí volebního zákona, pak Ústavní soud uvádí, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu, vzneseného ve smyslu ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení právního předpisu "sdílí osud" ústavní stížnosti. Je proto možné se jím meritorně zabývat pouze tehdy, jestliže ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu (ust. § 64 odst. 1 a 2 citovaného zákona) neodůvodněně přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění nemají, neboť nejsou ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni (srov. např.

sp. zn. III. ÚS 101/95

).

Má-li stěžovatel pochybnost o vyváženosti proporčního volebního systému, který je v ČR realizován prostřednictvím volebního zákona, nezbývá mu, než se pokusit podnítit veřejnou diskusi na toto téma či přímo kontaktovat ty subjekty, jež jsou k podání takového návrhu ze zákona oprávněny bez toho, aniž by se musela zkoumat otázka opodstatněnosti ústavní stížnosti.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl, a to z důvodu své nepříslušnosti dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. července 2010

Michaela Židlická, v. r.

soudce zpravodaj