Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 1949/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.1949.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of lawyer representation despite prior warnings.

Geschäftsnummer III.ÚS 1949/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's request to annul a lower court decision due to alleged procedural violations. The applicant argued that the assigned lawyer refused representation, yet the Court found no qualified power of attorney was ever submitted. The Court ruled that while representation is mandatory, repeated prior warnings make further individual notifications ineffective and formalistic.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint for lack of lawyer representation if the applicant repeatedly ignores mandatory warnings without submitting a valid power of attorney.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint lawyer representation qualified power of attorney procedural defect ineffective notification

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 29 of the Act on the Constitutional Court
§ 30 para. 1 of the Act on the Constitutional Court
§ 31 para. 2 of the Act on the Constitutional Court

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 3. 2010 sp. zn. 8 Co 754/10, 8 Co 755/10, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 8. 7. 2010, stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení obecného soudu pro "aktuální zásah" do jeho práva na spravedlivý proces. K nedostatku zastoupení (advokátem) v řízení před Ústavním soudem uvádí, že Mgr. J. Ú., určený mu Českou advokátní komorou, "odmítl poskytnout právní službu zastupování a ignoroval plnou moc, což bude předmětem žaloby, neupustí-li od protiprávního jednání".

Ústavní soud z kontaktu s advokátem Mgr. J. Ú. zjistil, že byl Českou advokátní komorou určen k provedení analýzy, zda ve stěžovatelově věci přichází v úvahu podat efektivní ústavní stížnost, a v kladném případě "může stěžovatele v řízení před Ústavním soudem zastupovat". Advokát však dospěl k závěru negativnímu, což stěžovateli sdělil, čímž své pověření měl za vyčerpané, a návrh plné moci zaslaný stěžovatelem proto nepřijal.

Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel není pro řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoli byl o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně poučen (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod

sp. zn. I. ÚS 786/09

,

sp. zn. I. ÚS 787/09

,

sp. zn. II. ÚS 1370/09

,

sp. zn. III. ÚS 3215/09

a další).

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru (který vyjádřil i ve stěžovatelových věcech vícekrát), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (a ve shodě s mnoha z výše označených usnesení) se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. července 2010

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj