Constitutional Court dismisses appeal claiming court fees stop appeal review and violate basic rights.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the appellant against the Regional Court's decision to halt his appeal proceedings due to unpaid court fees. The appellant argued that the fees were disproportionate to his income and that the court's actions violated his fundamental rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court dismissed the complaint because the Regional Court did not err in its application of the law and the appellant's claims regarding the non-delivery of the fee notice were legally unfounded.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích; § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: The Constitutional Court rejects constitutional complaints where the Regional Court correctly applies statutory provisions to halt proceedings for unpaid fees, as such measures do not violate fundamental rights when procedural requirements are met.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele M. Z., zastoupeného JUDr. Petrem Cardou, advokátem se sídlem Pod věží 3, Svitavy, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27.10. 2009, č. j. 19 Co 437/2009-798, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojí stěžovatel proti shora citovanému usnesení krajského soudu, jímž bylo (k jeho odvolání) potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 17. 8. 2009, č. j. 11 C 257/2004-790. Tímto rozhodnutím okresní soud zastavil řízení o odvolání žalovaného - stěžovatele s poukazem na přesně označená rozhodnutí nepřiznávající mu osvobození od soudních poplatků a dále na rozhodnutí, jimiž byl k zaplacení soudního poplatku vyzván a poučen o následcích jeho nezaplacení. Soud neshledal naplnění podmínek uvedených v § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pro posouzení předmětné otázky rozhodném.
Stěžovatel se cítí být napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v čl. 3 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práva a svobod. Poukazuje především na to, že soudní poplatek převyšuje mnohonásobně jeho příjem a zastavením řízení je zbaven možnosti přezkoumání pro něj nepříznivého meritorního rozsudku v odvolacím řízení. Připomněl, že opakovaně tvrdil a osvědčoval, že žádným majetkem v době splatnosti soudního poplatku z odvolání nedisponuje, neboť jeho podíl na dědictví byl převeden na třetí osobu. Dále namítá, že podmínky pro zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku nebyly splněny proto, že výzva k zaplacení soudního poplatku byla zaslána jen jeho zástupci, nikoliv jemu samotnému; na podporu svého názoru o protiústavnosti takového postupu odkázal na nálezy Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 647/02
,
II. ÚS 118/02
a IV. US 238/99.
Ústavní soud konstatuje, že obdobnou věcí téhož stěžovatele (a jeho manželky) se Ústavní soud zabýval již v řízení vedeném
sp. zn. III. ÚS 238/10
; v uvedeném řízení byla podána téměř identická ústavní stížnost a soudy uplatnily obdobnou argumentaci ve svých rozhodnutích jako v nyní posuzované věci. Výrok jejich rozhodnutí byl rovněž identický.
Ústavní soud v usnesení
sp. zn. III. ÚS 238/10
ze dne 16. 2. 2010 odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a uvedl v podstatě následující:
"Stěžovatelé se cítí být napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové dotčeni ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v čl. 3 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práva a svobod. Poukázali na to, že soudní poplatek převyšuje mnohonásobně jejich příjem, přičemž zastavením řízení jsou zbaveni možnosti přezkoumání pro ně nepříznivého meritorního rozsudku v odvolacím řízení. Připomněli, že opakovaně tvrdili a osvědčovali, že majetkem v době splatnosti soudního poplatku z odvolání nedisponují, neboť "jejich podíly na dědictví byly převedeny na třetí osoby". Nadto namítají, že podmínky pro zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku nebyly splněny proto, že výzva k zaplacení soudního poplatku byla zaslána jen jejich zástupci, nikoliv jim samotným, k čemuž na podporu svého názoru o protiústavnosti takového postupu odkázali na nálezy Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 647/02
,
II. ÚS 118/02
a IV. US 238/99. Pro tyto důvody se stěžovatelé v petitu návrhu domáhali zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí krajského soudu...
Vycházeje z jejich stížnostních námitek, není možno přisvědčit argumentaci stěžovatelů o porušení ústavně zaručených práv, když Krajský soud v Hradci Králové z mezí ústavnosti nevykročil. Potud nutno rovněž říci, že samotné tvrzení stěžovatelů o převodu jejich dědických podílů na třetí osoby potom bez dalších souvisejících relevantních tvrzení nemůže závěr o nesprávnosti jeho vývodů založit.
Námitky připínající se k nedoručení výzvy k zaplacení soudního poplatku přímo jim, dovolávající se § 45c odst. 3. o. s. ř. (ve znění účinném do 30. června 2009), jsou lichými jak z pohledu smyslu a účelu předmětné právní úpravy (pojednává o z povahy věci nezastupitelném osobním vykonání příslušného úkonu), tak i z toho důvodu, že stěžovateli označené nálezy, resp. jejich rozhodovací důvody se vztahují k odlišné procesní a právní situaci (totiž ve správním soudnictví blíže v nich popsané) a v daném ohledu byly co do právních konsekvencí nadto nálezem Ústavního soudu
sp. zn. Pl. ÚS 2/07
posléze překonány. Odůvodnění těchto nálezů nepokrývá případ stěžovatelů, naopak obecné soudy náležitě reflektovaly úpravu doručování v občanském soudním řádu obsaženou (srov. i usnesení
sp. zn. I. ÚS 731/09
,
IV. ÚS 2352/08
,
IV. ÚS 43/08
,
I. ÚS 764/08
,
III. ÚS 263/07
,
II. ÚS 671/02
)."
Ústavní soud neshledává důvod odchýlit se od citovaných názorů Ústavního soudu vyjádřených v usnesení
sp. zn. III. ÚS 238/10
. Proto na ně pro stručnost odkazuje.
Za tohoto stavu dospívá Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím k porušení základních práv, jichž se stěžovatel dovolával, zjevně nedošlo.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 2010
Vojen Guttler v. r.
předseda senátu