Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 237/10 ECLI:CZ:US:2010:1.US.237.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal claiming court fees stop appeal review and violate basic rights.

Geschäftsnummer I.ÚS 237/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the appellant against the Regional Court's decision to halt his appeal proceedings due to unpaid court fees. The appellant argued that the fees were disproportionate to his income and that the court's actions violated his fundamental rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court dismissed the complaint because the Regional Court did not err in its application of the law and the appellant's claims regarding the non-delivery of the fee notice were legally unfounded.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích; § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: The Constitutional Court rejects constitutional complaints where the Regional Court correctly applies statutory provisions to halt proceedings for unpaid fees, as such measures do not violate fundamental rights when procedural requirements are met.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal court fees payment appeal proceedings suspension fundamental rights violation procedural notice delivery

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích
Soud neshledal naplnění podmínek uvedených v § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pro posouzení předmětné otázky rozhodném.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 Listiny základních práv a svobod

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
IV. ÚS 647/02
Constitutional Court voids district court order for case suspension due to failure to serve fee notice on legal representative.
II. ÚS 118/02
Constitutional court partially allowed appeal on court fee payment timing but dismissed appeal on lack of administrative remedy.
IV. ÚS 238/99
Constitutional Court annuls administrative court decision for failing to serve fee notice on the party personally.
III. ÚS 238/10
Constitutional Court dismisses appeal claiming court fee suspension violated property rights and equal protection.
Pl. ÚS 2/07
Constitutional Court dismisses complaint that administrative court violated rights by sending payment notice only to lawyer.
I. ÚS 731/09
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding service of court fee notice to lawyer.
IV. ÚS 2352/08
Constitutional Court dismisses appeal claiming service of court fee payment notice to lawyer only violated constitutional rights.
IV. ÚS 43/08
Constitutional Court dismisses divorce case appeal due to legal certainty principle overriding fair trial claims.
I. ÚS 764/08
Constitutional Court dismisses appeal on fair trial grounds regarding unpaid court fees in administrative proceedings.
III. ÚS 263/07
Constitutional Court dismisses appeal for non-exhaustion of remedies and procedural fault by plaintiff.
II. ÚS 671/02
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court fee collection from legal representatives in Czech civil proceedings.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele M. Z., zastoupeného JUDr. Petrem Cardou, advokátem se sídlem Pod věží 3, Svitavy, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27.10. 2009, č. j. 19 Co 437/2009-798, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností brojí stěžovatel proti shora citovanému usnesení krajského soudu, jímž bylo (k jeho odvolání) potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 17. 8. 2009, č. j. 11 C 257/2004-790. Tímto rozhodnutím okresní soud zastavil řízení o odvolání žalovaného - stěžovatele s poukazem na přesně označená rozhodnutí nepřiznávající mu osvobození od soudních poplatků a dále na rozhodnutí, jimiž byl k zaplacení soudního poplatku vyzván a poučen o následcích jeho nezaplacení. Soud neshledal naplnění podmínek uvedených v § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pro posouzení předmětné otázky rozhodném.

Stěžovatel se cítí být napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v čl. 3 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práva a svobod. Poukazuje především na to, že soudní poplatek převyšuje mnohonásobně jeho příjem a zastavením řízení je zbaven možnosti přezkoumání pro něj nepříznivého meritorního rozsudku v odvolacím řízení. Připomněl, že opakovaně tvrdil a osvědčoval, že žádným majetkem v době splatnosti soudního poplatku z odvolání nedisponuje, neboť jeho podíl na dědictví byl převeden na třetí osobu. Dále namítá, že podmínky pro zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku nebyly splněny proto, že výzva k zaplacení soudního poplatku byla zaslána jen jeho zástupci, nikoliv jemu samotnému; na podporu svého názoru o protiústavnosti takového postupu odkázal na nálezy Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 647/02

,

II. ÚS 118/02

a IV. US 238/99.

Ústavní soud konstatuje, že obdobnou věcí téhož stěžovatele (a jeho manželky) se Ústavní soud zabýval již v řízení vedeném

sp. zn. III. ÚS 238/10

; v uvedeném řízení byla podána téměř identická ústavní stížnost a soudy uplatnily obdobnou argumentaci ve svých rozhodnutích jako v nyní posuzované věci. Výrok jejich rozhodnutí byl rovněž identický.

Ústavní soud v usnesení

sp. zn. III. ÚS 238/10

ze dne 16. 2. 2010 odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a uvedl v podstatě následující:

"Stěžovatelé se cítí být napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové dotčeni ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v čl. 3 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práva a svobod. Poukázali na to, že soudní poplatek převyšuje mnohonásobně jejich příjem, přičemž zastavením řízení jsou zbaveni možnosti přezkoumání pro ně nepříznivého meritorního rozsudku v odvolacím řízení. Připomněli, že opakovaně tvrdili a osvědčovali, že majetkem v době splatnosti soudního poplatku z odvolání nedisponují, neboť "jejich podíly na dědictví byly převedeny na třetí osoby". Nadto namítají, že podmínky pro zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku nebyly splněny proto, že výzva k zaplacení soudního poplatku byla zaslána jen jejich zástupci, nikoliv jim samotným, k čemuž na podporu svého názoru o protiústavnosti takového postupu odkázali na nálezy Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 647/02

,

II. ÚS 118/02

a IV. US 238/99. Pro tyto důvody se stěžovatelé v petitu návrhu domáhali zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí krajského soudu...

Vycházeje z jejich stížnostních námitek, není možno přisvědčit argumentaci stěžovatelů o porušení ústavně zaručených práv, když Krajský soud v Hradci Králové z mezí ústavnosti nevykročil. Potud nutno rovněž říci, že samotné tvrzení stěžovatelů o převodu jejich dědických podílů na třetí osoby potom bez dalších souvisejících relevantních tvrzení nemůže závěr o nesprávnosti jeho vývodů založit.

Námitky připínající se k nedoručení výzvy k zaplacení soudního poplatku přímo jim, dovolávající se § 45c odst. 3. o. s. ř. (ve znění účinném do 30. června 2009), jsou lichými jak z pohledu smyslu a účelu předmětné právní úpravy (pojednává o z povahy věci nezastupitelném osobním vykonání příslušného úkonu), tak i z toho důvodu, že stěžovateli označené nálezy, resp. jejich rozhodovací důvody se vztahují k odlišné procesní a právní situaci (totiž ve správním soudnictví blíže v nich popsané) a v daném ohledu byly co do právních konsekvencí nadto nálezem Ústavního soudu

sp. zn. Pl. ÚS 2/07

posléze překonány. Odůvodnění těchto nálezů nepokrývá případ stěžovatelů, naopak obecné soudy náležitě reflektovaly úpravu doručování v občanském soudním řádu obsaženou (srov. i usnesení

sp. zn. I. ÚS 731/09

,

IV. ÚS 2352/08

,

IV. ÚS 43/08

,

I. ÚS 764/08

,

III. ÚS 263/07

,

II. ÚS 671/02

)."

Ústavní soud neshledává důvod odchýlit se od citovaných názorů Ústavního soudu vyjádřených v usnesení

sp. zn. III. ÚS 238/10

. Proto na ně pro stručnost odkazuje.

Za tohoto stavu dospívá Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím k porušení základních práv, jichž se stěžovatel dovolával, zjevně nedošlo.

Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. července 2010

Vojen Guttler v. r.

předseda senátu