Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1063/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.1063.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as unfounded due to lack of constitutional violation. The court rejects the claim that administrative decisions violated fair trial rights. The court holds that disagreement with lower court conclusions does not constitute a constitutional violation. The court emphasizes that the Constitutional Court is not a regular appellate instance. The court finds the administrative decisions were properly reasoned and within their authority. The court concludes the complaint is merely a dispute over the reasoning of lower courts. The court dismisses the complaint as clearly unfounded under the relevant statute. The court reiterates that the right to a fair trial does not guarantee a favorable outcome. The court upholds the independence and authority of the lower courts in this matter.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1063/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against administrative decisions regarding his disability pension. The applicant argued that the lower courts violated his right to a fair trial and the principle of equality by failing to properly assess his medical condition and relying on expert reports he contested. The court rejected these claims, stating that the Constitutional Court is not a regular appellate instance and cannot re-examine the facts or conclusions of lower courts unless they exceeded constitutional limits. The court concluded that the right to a fair trial does not guarantee a favorable outcome and that the lower courts had adequately reasoned their decisions.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court of the Czech Republic holds that a constitutional complaint is clearly unfounded when the applicant merely disputes the reasoning of lower courts without demonstrating a violation of constitutionally guaranteed fundamental rights or freedoms.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal fair trial rights appellate instance limits disability pension review expert report validity constitutional court jurisdiction fundamental rights protection

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Chapter 81 and Chapter 91 of the Constitution of the Czech Republic
Chapter 83 of the Constitution of the Czech Republic
Chapter 87, Section 1, Letter d) of the Constitution of the Czech Republic
Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 6, Section 1 of the European Convention on Human Rights

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. B., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Bučkem, advokátem se sídlem Kyjov, Jungmannova 24/32, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 7. ledna 2010 č. j. 4 Ads 115/2009-124 a Krajského soudu v Brně ze dne 11. června 2009 č. j. 22 Cad 15/2009-101, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 13. dubna 2010, která splňuje formální podmínky stanovené pro její věcné projednání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozsudků. Podle názoru stěžovatele bylo napadenými rozhodnutími porušeno jeho právo na spravedlivý proces a zároveň byla porušena zásada rovnosti účastníků řízení.

Ústavní soud nepokládá za nutné rekapitulovat průběh řízení o žalobě stěžovatele proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení Praha ze dne 22. května 2007, kterým byl odňat stěžovateli plný invalidní důchod, neboť je stěžovateli znám.

Stěžovatel v ústavní stížnosti zopakoval námitky, které proti napadeným rozhodnutím vznesl v průběhu řízení, zpochybnil kvalitu vypracovaných znaleckých posudků a uvedl, že příslušné správní orgány neměly dostatečné podklady pro vydání napadených rozhodnutí. Stěžovatel má za to, že v posuzované věci nebyl dostatečně zjištěn skutečný stav věci, zdravotní stav stěžovatele nebyl hodnocen vzhledem ke všem kritériím, ke kterým náleží jednak jeho možnost soustavně a plnohodnotně se zapojit do pracovního procesu bez jakýchkoliv omezení, neboť z rozsahu omezení, které byly předloženy soudu prvního stupně jednoznačně vyplývá, že nemá za současného zdravotního stavu žádnou možnost uplatnění na trhu práce. Stěžovatel rovněž namítal, že napadená rozhodnutí byla vydána bez odborného znaleckého zkoumání a vyjádření se v této věci soudním znalcem a na podporu svých tvrzení odkázal na nález Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 92/95

.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a zjistil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy) a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].

Ústavní soud konstatuje, že obsahem ústavní stížnosti, je toliko polemika stěžovatele s odůvodněním napadených rozhodnutí. Stěžovatel očekává, že Ústavní soud podrobí rozhodnutí dalšímu (běžnému) instančnímu přezkumu. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí velmi podrobně zabývaly, s argumentací stěžovatele včetně odůvodnění, proč se na věc nevztahuje nález Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 92/95

se řádně vypořádaly a svá rozhodnutí náležitě odůvodnily. Ústavní soud se s učiněnými závěry soudů ztotožňuje a proto postačí na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat.

Z obecného pohledu si je pak třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), není možné vykládat jako garanci úspěchu v řízení. Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které ve věci rozhodující soudy vyvodily, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Úmluvou.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry, učiněné soudy v napadených rozhodnutích, jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. července 2010

Miloslav Výborný v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu