Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1538/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.1538.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal against appellate court's correction of a judgment regarding visitation schedule clarity.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1538/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a father against a district court's correction of a visitation schedule ruling. The father argued that the correction violated his rights to a fair trial and public hearing under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court determined that the appellate court's action was a lawful correction of a clerical error under the Civil Procedure Code and did not constitute an unconstitutional interference with fundamental rights.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 164 o. s. ř.; § 211 o. s. ř.: The Constitutional Court may not intervene in ordinary court decisions unless fundamental rights are violated; correcting clerical errors or ambiguities in judgments without a party's request does not infringe upon the right to a fair trial or public hearing.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint clerical error correction visitation schedule fair trial rights Civil Procedure Code appellate court authority unconstitutional interference

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 164 o. s. ř.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno v souladu s ustanovením § 164 o. s. ř. podle jehož dikce předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti.
§ 211 o. s. ř.
o jarních prázdninách vydává odvolací soud podle § 164 ve spojení s § 211 o. s. ř. toto opravné usnesení.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Z uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
§ 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k výsledku řízení neshledal Ústavní soud ani podmínky pro vyhovění návrhu na náhradu nákladů řízení (§ 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
čl. 38 odst. 1 Listiny
čl. 38 odst. 2 Listiny
1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny.
čl. 81 Ústavy
čl. 91 Ústavy
81 a čl. 91 Ústavy) a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů.
čl. 83 Ústavy
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
čl. 82 odst. 1 Ústavy
čl. 1 odst. 1 Ústavy
1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy.
čl. 81 a čl. 91 Ústavy
Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy) a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti, kterou podal stěžovatel R. B., zastoupeného Mgr. Petrou Schinnenburgovou, advokátkou se sídlem Praha 10, V Nových domcích 13, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. března 2010 č. j. 56 Co 82/2009- 857, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 27. května 2010, se stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení výroku I. opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. března 2010 č. j. 56 Co 82/2009 - 857 s tvrzením, že napadeným usnesením byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, neboť nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Stěžovatel rovněž navrhl, aby České republice byla uložena povinnost nahradit mu náklady řízení.

Z předložené ústavní stížnosti a připojených příloh Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením ve věci změny úpravy rodičovské zodpovědnosti a styku opravil výrokem I. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. července 2009 č. j. 56 Co 82/2009-717 v odstavci II. ve výroku v té části, která se týká úpravy styku otce s nezl. M. B. o jarních prázdninách takto: "Úprava styku otce R. B. s nezletilou M. B., jež je obsažena v rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. září 2005 č. j. 40 Nc 43/2005-96, se mění tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou M. - o jarních prázdninách v každém sudém roce s počátkem v sobotu předcházející těmto prázdninám v 9.00 hodin a s koncem v neděli posledního dne těchto prázdnin v 18.00 hodin". Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že v rámci svého rozsudku ze dne 13. července 2009 č. j. 56 Co 82/2009-717 rozhodl k odvolání otce o změně dosavadní úpravy styku otce s nezl. M. B. tak, že styk má probíhat rovněž o jarních prázdninách v 9.00 hodin a "s koncem v neděli následující po uplynutí těchto prázdnin v 18.00 hodin". Formulace výroku o úpravě styku otce z nezl. M. o jarních prázdninách vyvolává pochybnosti v tom smyslu, zda styk rodiče s dítětem má trvat jen po dobu jarních prázdnin (1 týden), či po uplynutí jarních prázdnin ještě jeden následující týden do neděle po jarních prázdninách následující do 18.00 hodin. K odstranění pochybností o délce trvání styku otce s nezl. M. o jarních prázdninách vydává odvolací soud podle § 164 ve spojení s § 211 o. s. ř. toto opravné usnesení. V jeho rámci vyjadřuje, že styk otce z nezl. M. o jarních prázdninách v každém sudém roce má probíhat od soboty předcházející těmto prázdninám v 9.00 hodin do neděle posledního dne těchto jarních prázdnin v 18.00 hodin.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal nezákonnost opravného usnesení, neboť jím byl změněn výrok jinak bezchybného pravomocného rozsudku, přičemž mu nebylo umožněno se k prováděným důkazům a k řízení vyjádřit.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy) a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].

Zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolával, shledán nebyl. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno v souladu s ustanovením § 164 o. s. ř. podle jehož dikce předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Napadené rozhodnutí je pak dostatečným a přezkoumatelným způsobem odůvodněno, přičemž argumentace stěžovatele uvedená v ústavní stížnosti při polemice s oprávněním předsedy senátu vydat opravné usnesení podle ustanovení § 164 o. s. ř. nepřekročila rámec podústavního práva. Ve věci rozhodující soud uvedl základní důvody, z nichž při vydání opravného usnesení vycházel a v jeho postoji neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto postačí na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat.

Pokud stěžovatel nesouhlasí s obsahem opravného usnesení, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ve světle uvedeného nelze než uzavřít, že ústavní stížností napadené rozhodnutí odvolacího soudu je takto ústavně souladným výrazem nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy.

Z uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Vzhledem k výsledku řízení neshledal Ústavní soud ani podmínky pro vyhovění návrhu na náhradu nákladů řízení (§ 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2010

Miloslav Výborný v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu