Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 1731/10 ECLI:CZ:US:2010:1.US.1731.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal claiming violation of right to court over Supreme Court's procedural ruling.

Geschäftsnummer I.ÚS 1731/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against the Supreme Court's decision to dismiss his appeal. The applicant argued that the Supreme Court violated his right to court by treating a claim of invalidity due to bad morals as an inadmissible ground rather than a substantive legal error. The court ruled the complaint was clearly unfounded because the Supreme Court properly addressed the issue within its reasoning, and the specific nature of the bad morals clause does not require a general legal ruling.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible when the Supreme Court's reasoning, even if initially labeling a ground as inadmissible, substantively addresses the issue without violating fundamental rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility bad morals clause right to court protection supreme court review procedural vs substantive error

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
§ 241a odst. 3 o. s. ř.
čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod
Stěžovatel napadenému usnesení vytýká porušení svého práva na soudní ochranu, zaručeného čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.
čl. 83 Ústavy
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy).

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. S. K., zastoupeného JUDr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem v Brně, Jugoslávská 64, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, čj. 33 Cdo 996/2008-169, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel brojí ústavní stížností proti shora označenému usnesení, jímž Nejvyšší soud odmítl jeho dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, neboť jej neshledal přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Stěžovatel napadenému usnesení vytýká porušení svého práva na soudní ochranu, zaručeného čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Toto porušení spatřuje stěžovatel v prvé řadě v právním názoru Nejvyššího soudu, dle nějž stěžovatel v dovolání zpochybnil správnost a úplnost skutkových zjištění soudů nižších stupňů, a uplatnil tak nezpůsobilý dovolací důvod; stěžovatel je naopak přesvědčen, že coby dovolací důvod uplatnil nesprávné právní posouzení věci. Druhá námitka spočívá v nesouhlasu se závěrem, dle nějž rozpor právního úkonu s dobrými mravy závisí na okolnostech konkrétního případu, a proto tato otázka nemůže mít zásadní právní význam.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. K takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. V souzené věci však Ústavní soud takový zásah neshledal.

Nejvyšší soud odmítl stěžovatelovo dovolání, protože jej neshledal přípustným dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V odůvodnění sice Nejvyšší soud posoudil námitku stěžovatele, týkající se absolutní neplatnosti dohody o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu pro rozpor s dobrými mravy, za nezpůsobilý dovolací důvod dle § 241a odst. 3, neboť jím stěžovatel uplatnil nesprávnost a neúplnost zjištěného skutkového stavu věci. Ihned vzápětí se však Nejvyšší soud "nad rámec uvedeného" zabýval touto námitkou věcně a dospěl k závěru, že zásadní právní význam mít nemůže. Zásadní právní význam má otázka, jež je relevantní i pro posouzení jiných, obodobných právních poměrů, a může tak mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů. Posouzení rozporu právního úkonu s dobrými mravy je však věcí konkrétního případu a má význam právě a jen pro projednávanou věc. Krom toho Nejvyšší soud připomněl, že výkladem pojmu dobrých mravů se zabýval již v řadě svých rozhodnutí.

Z uvedeného je zřejmé, že Nejvyšší soud sice označil stěžovatelem uplatněný dovolací důvod za nezpůsobilý, avšak posléze se s ním přesto poměrně rozsáhlou argumentací vypořádal. Ústavní soud proto považuje za nadbytečné zabývat se tím, zda tuto námitku lze podřadit pod dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení, jak se domnívá stěžovatel, nebo pod dovolací důvod dle § 241a odst. 3, jak jej posoudil Nejvyšší soud; ve výsledku by se totiž pro stěžovatele nezměnilo zhola nic, neboť dovolání by nebylo přípustné ani v jednom z těchto případů. Za protiústavní nelze považovat ani vlastní obsah argumentace Nejvyššího soudu: dobré mravy jsou projevem širšího principu ekvity a ze své povahy musí zůstat pružným pojmem, jenž mírní nespravedlnosti, k nimž by v konkrétních věcech vedla aplikace psaných právních pravidel. Je tedy zřejmé, že otázka, zda určitá smlouva je či není neplatná pro rozpor s dobrými mravy, je závislá na jedinečných okolnostech konkrétního případu. Z tohoto hlediska obstojí i stěžovatelem napadený závěr Nejvyššího soudu.

Z těchto důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 28. června 2010

Vojen Güttler, v.r.

předseda senátu