Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 1540/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.1540.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding property rights and procedural fairness in tenancy dispute.

Geschäftsnummer III.ÚS 1540/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against lower court rulings that terminated a joint tenancy in favor of his ex-wife. The applicant argued the courts violated his property rights and equal treatment by awarding exclusive use of the apartment to his wife, causing him significant financial loss. The Court dismissed the complaint as clearly unfounded, stating that general courts properly evaluated evidence and respected the principle of free assessment of evidence under the Civil Procedure Code.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 6, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.: Constitutional complaints are inadmissible if clearly unfounded or if not filed against the final procedural remedy provided by law.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint clearly unfounded property rights free assessment of evidence joint tenancy procedural remedy inadmissible complaint

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 6, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.
Důvodem k odmítnutí návrhu je také zjištění jeho nepřípustnosti [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 6, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 705 odst. 1, 3 občanského zákona
§ 712 odst. 3 občanského zákona
1, 3 a § 712 odst. 3 občanského zákona, na obsah důkazů učiněných soudem I.
§ 132 občanského soudního řádu
82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu.
čl. 82 Ústavy ČR
Je třeba dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu.
čl. 83 Ústavy ČR

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 24. června 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele Ing. J. D., zastoupeného Mgr. et Bc. Lubošem Klimentem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 21, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2010 č. j. 19 Co 209/2009-58 a Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 13. 3. 2009 č. j. 11 C 116/2008-41, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení citovaných rozsudků s tím, že je považuje za rozhodnutí, jimiž soudy neposkytly ochranu jeho subjektivnímu právu pokojně užívat majetek, když v řízení, kterým porušily zásadu rovnosti subjektů a jeho právo na řádný proces, zrušily společný nájem účastníků k bytu a ten určily do výlučného užívání navrhovatelky. Poukázal na okolnosti, za kterých se za trvání manželství účastníci zapojili do privatizačního projektu, v budoucnu jako člen bytového družstva očekával určité majetkové hodnoty a nabytí spoluvlastnického podílu bytové jednotky. Rozhodnutí soudu jej však staví do nevýhody, způsobí mu majetkovou újmu ve výši 500.000,- Kč, což je pro něj jako starobního důchodce značná částka. Zrušení společného nájmu k předmětnému bytu považuje také za rozhodnutí, které je v rozporu s dobrými mravy, když tvrzení žalobkyně o neúnosnosti společného bydlení nelze hodnotit jinak, než jako zcela účelové.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí návrhu je také zjištění jeho nepřípustnosti [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 6, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud v odvolacím řízení přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, kterým byl zrušen společný nájem předmětného bytu rozvedených účastníků, byt určen k užívání žalobkyni jako výlučné nájemkyni a žalovanému, nyní stěžovateli, uložena povinnost byt vyklidit do 30 dnů ode dne, kdy mu bude přidělen náhradní byt, jakož i povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení, důvodně se se zjištěním skutkového stavu, s učiněnými právními závěry i s jeho výroky rozsudku ztotožnil a jako věcně správné je opodstatněně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí, s poukazem na ustanovení § 705 odst. 1, 3 a § 712 odst. 3 občanského zákona, na obsah důkazů učiněných soudem I. stupně se s námitkami, uplatněnými v odvolání žalovaným, vyčerpávajícím způsobem vypořádal, a proto lze na toto odůvodnění v dalším odkázat, když shodné námitky obsahuje i jeho ústavní stížnost. Je třeba dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu. Jestliže obecné soudy respektují zásady dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů provedené obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti soudů, není vrcholem jejich soustavy, a proto také nemůže atrahovat na sebe právo přezkumného dohledu nad touto činností, pokud soudy při ní postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 Ústavy ČR, rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 23/93

,

III. ÚS 216/95

a násl.). Toto konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc - obecné soudy se při hodnocení důkazů do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu v předmětném řízení a rozhodování nedostaly.

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti rozsudku soudu II. stupně odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh napadající rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pak jako nepřípustný, když zde nebrojí proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho tvrzeného práva poskytuje [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. června 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu