Constitutional Court dismisses complaint claiming administrative courts violated legality principle due to typo in non-existent law citation.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Kristián, spol. s r. o., against administrative court rulings. The complainant argued that courts violated the principle of legality by applying a non-existent statutory provision regarding a fine for advertising supplements. The court found no violation because the cited non-existent section was clearly a typographical error, and the actual legal basis was evident from the decision's header and reasoning. Consequently, the court held that the error was correctable under administrative procedure rules and did not infringe fundamental rights.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if the Constitutional Court finds that the alleged violation of fundamental rights is not established, particularly when a cited non-existent legal provision is clearly a correctable typographical error rather than a substantive legal flaw.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 22. června 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatele Kristián, spol. s r. o. se sídlem Výstupní 1129/6, Praha 10, zastoupeného JUDr. Alešem Zemanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Svobodova 7, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 6/2010 ze dne 17. 2. 2010 a Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Ca 430/2008 ze dne 24. 9. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 36 odst.1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ústavních zásad zakotvených v čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 4 Listiny, v záhlaví označená rozhodnutí správních soudů.
Prvým z označených rozhodnutí byla s podrobným zdůvodněním zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti druhému z označených rozhodnutí, jímž byla zamítnuta správní žaloba stěžovatele, jíž se tento domáhal zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen "RRTV"), kterým mu byla uložena pokuta ve výši 100.000,- Kč za porušení povinností stanovených ustanovením § 5d odst. 3 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, podle něhož musí reklama na doplněk stravy obsahovat zřetelný text "doplněk stravy".
Porušení shora uvedených základních práv stěžovatel v podstatě spatřuje v tom, že oba správní soudy "nectily při svém postupu v předmětné věci zásadu zákonnosti při uplatňování státní moci", neboť při svém rozhodování nijak nezohlednily fakt, že pokuta byla stěžovateli správním orgánem uložena podle neexistujícího ustanovení zákona, kterýžto postup je v rozporu s ústavní zásadou vyjádřenou v čl. 2 odst. 2 a 3 i v čl. 4 Listiny.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Zásah do základních práv stěžovatele napadeným rozhodnutími zjištěn nebyl. Dle přesvědčení Ústavního soudu kasační soud, jehož rozhodnutím se Ústavní soud nejprve zabýval, v potřebném rozsahu logickým, přesvědčivým a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným, způsobem vyložil důvody, proč nepřisvědčil námitce stěžovatele o nicotnosti rozhodnutí RRTV. Jakkoli totiž je pod bodem 2. výroku tohoto rozhodnutí uvedeno skutečně neexistující ustanovení zákona o regulaci reklamy [§ 8 odst. 3 písm. f) a § 8 odst. 7 písm. b) cit. zákona], je na druhé straně ze záhlaví rozhodnutí i z obsahu jeho zdůvodnění zcela zjevné, podle jakých ustanovení [§ 8a odst. 3 písm. f) a § 8a odst. 7 písm. a) cit. zákona], kromě aplikovaného ustanovení § 5d odst. 3, správní orgán dále postupoval a je tak evidentní, že šlo, jak to také vyhodnotil Nejvyšší správní soud, o zřejmou chybu v psaní (překlep), která, jak dodává Ústavní soud, je odstranitelná postupem podle § 70 správního řádu. Na odůvodnění kasačního soudu, Ústavním soudem akceptované, lze tak zcela odkázat a zároveň také připomenout roli Ústavního soudu, stanovenou čl. 83 Ústavy ČR.
Ústavní soud tak uzavírá, že porušení základních práv stěžovatele nezjistil, a proto z uvedených důvodů jeho návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 22. června 2010
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu