Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 960/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.960.10.2 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal on procedural rights regarding court cost allocation in civil litigation.

Geschäftsnummer IV.ÚS 960/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by appellants against a regional court's decision altering litigation costs. The appellants argued that the court incorrectly applied cost allocation rules for property transfer cases, claiming it violated their right to a fair trial. The court determined that disputes over litigation costs generally do not reach the threshold of fundamental rights violations requiring constitutional review.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Ústavní soud odmítá ústavní stížnost týkající se náhrad nákladů řízení, neboť takové spor zpravidla nedosahují intenzity porušování základních práv a svobod.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal litigation cost allocation fair trial rights civil procedure costs Constitutional Court jurisdiction

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti stěžovatelů J. J. a M. J., zastoupených JUDr. Vlastislavem Peřinou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem Resselovo náměstí 135, Chrudim, směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích č. j. 18 Co 26/2010-98 ze dne 28. ledna 2010 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé s odkazem na porušení jejich práva na spravedlivý proces domáhali zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Chrudimi v řízení o nahrazení projevu vůle k uzavření kupní smlouvy usnesením č. j. 3 C 182/2008-85 ze dne 26. listopadu 2009 zastavil řízení (výrok I.), uložil žalobci H.F.C. a.s. (dále jen "žalobce") nahradit stěžovatelům společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 16.898,- Kč (výrok II.) a rozhodl o vrácení částky 3.000,- Kč na zaplaceném soudním poplatku žalobci (výrok III.). K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "odvolací soud") usnesením č. j. 18 Co 26/2010-98 ze dne 28. ledna 2010 usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že žalobce je povinen nahradit stěžovatelům společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 13.920,- Kč (výrok I.) a uložil stěžovatelům nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení ve výši 800,- Kč.

Stěžovatelé se v záhlaví citovaným rozhodnutím nesouhlasí. Uvádí, že v žalobě o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy jsou uvedeny nemovitosti, u kterých žalobce požadoval jejich převod do svého vlastnictví, a současně je v žalobě (s odkazem na smlouvu o smlouvě budoucí) uvedena kupní cena. Proto jde podle jejich názoru o právo penězi ocenitelné a o náhradě nákladů řízení tak mělo být rozhodnuto nikoli podle ust. § 7 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ale podle jejího ust. § 3 odst. 1.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností těchto soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud se ve své judikatuře opakovaně zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces, a opakovaně k otázce náhrady nákladů řízení konstatoval, že tato problematika (odpovídající procesní nároky či povinnosti) zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod (srov. např.

sp. zn. IV. ÚS 10/98

,

sp. zn. II. ÚS 130/98

,

sp. zn. I. ÚS 30/02

,

sp. zn. IV. ÚS 303/02

,

sp. zn. III. ÚS 255/05

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud ve své judikatuře rovněž opakovaně konstatoval, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů a Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení (srov. např.

sp. zn. I. ÚS 457/05

). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen např. prvek libovůle, nebo jejichž důsledkem by byl extrémní rozpor s principy spravedlnosti. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou výjimečné.

Ústavní soud žádné z možných pochybení majících ústavněprávní význam v projednávané věci neshledal a napadený výrok považuje za ústavně konformní a za projev nezávislého soudního rozhodování. Odvolací soud své rozhodnutí řádným a zcela přezkoumatelným způsobem odůvodnil, přičemž Ústavní soud v jeho postupu nespatřuje prvky libovůle, extrémní rozpor s principy spravedlnosti, ani žádnou jinou okolnost mající za následek porušení základního práva stěžovatelů na spravedlivý proces nebo jiného jejich ústavně zaručeného práva či svobody. Argumentace stěžovatelů obsažená v ústavní stížnosti je navíc pouhým opakováním argumentace vznesené v odvolání, se kterou se však odvolací soud v odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí řádně vypořádal.

Podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci nastal takový případ, a Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2010

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu