Constitutional Court dismisses appeal claiming expert fees violated fair trial rights due to lack of legal merit.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the petitioner's constitutional complaint against lower court rulings regarding expert witness fees. The petitioner argued that excessive payments for flawed psychiatric reports violated fair trial rights, while the appellate court had already addressed these procedural objections. The Court determined that the complaint lacked legal merit as it merely challenged the factual correctness of the decision rather than a violation of constitutional guarantees.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints that are manifestly unfounded on their face must be rejected without substantive examination.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jana Musila a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. D., zastoupeného Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem Praha 5, Preslova 1269/17, proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2010 č. j. 13 Co 45/2010-299, 13 Co 46/2010 a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 1. 2010 č. j. 50 P 257/2008-292 a ze dne 4. 1. 2010 č. j. 50 P 257/2008-293, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení obecných soudů s tím, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") ve spojení s jejím článkem 38 odst. 2 a článkem 90 Ústavy, "právo na zákonnost" dle článku 2 odst. 2 a 4 Ústavy a článku 2 odst. 2 Listiny, dále právo na ochranu základních práv soudní mocí zakotvené v článku 4 Ústavy a článku 36 odst. 2 Listiny, "právo rovnosti před zákonem" ve smyslu článku 1 Listiny a konečně "právo rovného postavení účastníka řízení" zaručené článkem 37 odst. 3 Listiny.
Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 5 usneseními ze dne 4. 1. 2010 č. j. 50 P 257/2008-292 a č. j. 50 P 257/2008-293 přiznal soudním znalcům PhDr. K. H. a MUDr. L. J. znalečné (každému) ve výši 25 900 Kč za podaný posudek z oboru zdravotnictví - psychiatrie.
K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze rovněž ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 5. 2. 2010 č. j. 13 Co 45/2010-299, 13 Co 46/2010 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Z odůvodnění vyplývá, že soud považoval přiznanou odměnu za adekvátní a odůvodněnou; pakliže stěžovatel namítal "nepřesnosti a chyby" ve znaleckém posudku, měl možnost je namítat v rámci řízení, v němž posudky byly podány, což také učinil.
Stěžovatel je názoru, že v jeho věci nastal "extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními obecných soudů a jejich závěry ztělesněnými v napadených rozhodnutích", a tento rozpor spatřuje v tom, že znalcům byly přiznány "obrovské finanční prostředky za zcela nekvalitní a nepoužitelný produkt", který podle jeho názoru nemůže být podkladem pro rozhodnutí ve věci. Znalecký posudek totiž obsahuje "desítky chyb, nepřesností a zkreslených faktů", které stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně rozebírá. Napadená rozhodnutí se jej přímo dotýkají, a to tím, že mu již byla uložena povinnost uhradit polovinu nákladů, které k úhradě znalečného vynaložil stát.
Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ku své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.
To je významné potud, že tak je tomu v dané věci.
Již odvolací soud se se stěžovatelovými výhradami vypořádal, a jeho závěrům lze ztěžka upřít logickou konzistentnost a obhajitelnou přiléhavost. V jeho rozhodnutí nelze jakkoliv spatřovat zjevný exces či libovůli, své rozhodnutí dostatečně odůvodnil, a tím jsou možnosti ústavněprávního přezkumu, vyčerpány. "Věcná správnost" není sama o sobě kriteriem ústavněprávního přezkumu, což se projevuje o to silněji jak v případě rozhodnutí ryze procesní povahy, tak tehdy, když rozhodnutí spočívá na relativně širším soudním uvážení, a obojí je přítomno rozhodnutích, které stěžovatel napadl. Ačkoli své výhrady stěžovatel vtělil do "ústavněprávní" formy, nejde o nic jiného, než právě o hledisko "správnosti", z nějž by Ústavní soud mohl věc posuzovat jen tehdy, byl-li by další opravnou instancí obecného soudnictví, kterou však není. Spor o to, zda znalcům mělo být na znalečném přiznáno méně či nikoli, způsobilý otevřít ústavněprávní přezkum není.
Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost stěžovatele jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 17. června 2010
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu